Sedlčanskem na houby?
Zaujala mě stodolácká akce situovaná na Sedlčansko, kterou vymyslela Radka a tak se přihlašuji. Do auta k Martě a Frantovi se i s kolem se vejdu, tak v pátek hned po práci vyrážíme. Velké černé psisko Bárt sice na mě trochu zahlíží - obsazuji totiž jeho místo ve voze o on, vrchní hlídač rodinného domu se musí tísnit u nohou paničky Marty. Jasně že to Bárt slušně přežil. A jelikož hodláme následujících 5 dnů jezdit na kolech jak diví, slušně to přežije také v Hřiměždicích, kde Bárta vysazujeme. Marta zde má rodnou sestru, u které se bude mít Bárt víc jak dobře - rozsáhlá sadová zahrada, prostorný dvorek... Nám cyklistům ubytování zajistila Radka přímo v Jakubově tvrzi osady Kuníček v katastru městečka Petrovice. O pátečním podvečeru 23.9. se nás do tvrze sjíždí osm. Paní bytná, bělovlasá štíhlá dáma v letech, nám na uvítanou uvařila velký hrnec chutné bramboračky s houbami. V přízemí starého domu se nachází velmi dobře vybavená kuchyň, kde nechybí lednice, elektrický sporák s troubou, mikrovlnka, kávovar, ba ani myčka nádobí. Do jídelního koutu ke stolu se vejde tak akorát 8 strávníků, tedy přesně naše parta. Jedna koupelna by snad stačila, ale její součástí je i WC o jedné záchodové míse, což zavání případnou nouzí až problémy. To jen částečně řeší suchý hajzlík na dvoře, ale my budeme stateční a leccos vydržíme. Spaní je v 1. patře ve dvou obytných ložnicích ve stylu selských světnic. Moc pěkný červený a zelený pokoj, to se to bude v dobových malovaných postelích usínat...
První cyklovýlet je v sobotu a míří do Kamýku nad Vltavou. Přes Mikův Mlýn, Krašovice, Krásnou Horu, Zhoř a Švastalovu Lhotu - opravdu originální pojmenování. Vedoucí výpravy Radka nasadila na celou akci super nové cyklistické pláště a abychom jeli svižně, krásně, bezpečně a nebloudili, má i super traséra Martu. Z Kamýku pokračujeme dál podél Vltavy přes Velkou a Vestec do Hřiměždic (ano, tam jsme včera zanechali pejsánka Bárta). Nejprve poobědváme ve zdejší hospodě. Harmiva naruší dosavadní klidný průběh výletu tím, že se omylem vrhne na smažený sýr eidam, který si původně jako první objednal Tomáš (a ještě napůl s Meruňkou). Smažený hermelín objednaný Harmivou však Tom nechce, neb ho vůbec nejí. Není sýr jako sýr, že. Prostě je to drobet zašmodrchané, krájení různých smažáků a jejich výměna, ale důležité je, že se nakonec nasytí všici (brambor naštěstí o jednom druhu). Po obědě se koná kávička s buchtou, která se podává u příbuzných psa Bárta na druhém konci obce. Bárt nás rád vidí, nechává se drbat zprava i zleva, od hlavy i z opačného konce. Zbývá ještě návštěva koupacího zatopeného lomu za obcí Hřiměždice. Stoupá se do kopce, ale následný, velmi malebný pohled stojí za to. Dříve lom využívali armádní potápěči, dnes je zde oblíbené rekreační místo, kde možno skákat do vody z výšky až deseti metrů nebo se slunit na molu. Od roku 2000 se v hřiměždickém lomu pořádají skokanské závody mísící se s letním festivalem v jedinečnou akci. Následně v roce 2001 zde vyrostla obří houpačka - dva výrostci ji právě testují. Z naší cyklistické skupinky si jde zaplavat pouze Franta. Ačkoliv odtikává poslední týden září, je nádherně slunečno a denní teploty dost přes dvacet. Na naši tvrz se vracíme přes Vestec a Drážkov. Zde nás positivně zasáhne zcela neplánovaná, o to však poutavější prohlídka Váchova špejcharu, proměněného v muzeum. Majitel pan František Vácha nás vtáhne dovnitř a je z toho dobře hodinová, nečekaně obohacující a poutavá exkurse. Úsilí, odhodlání, správná idea a pracovní elán, neklesat na mysli a za žádnou cenu to nevzdat. Jen tak vznikne muzeum, které vypovídá, jak tu žili se svými radostmi i starostmi naši předci. Skrýšov, Brzina, Bražná a Krásná Hora. V posledně jmenované obci již plánovaná i když krátká návštěva naší společné kamarádky Stáni a jejího manžela na chalupě. S ochutnávkou čerstvě stočeného jablečného moštu, velmi lahodného, který vnitřně pohladí... Ještě projet Mikův Mlýn a jsme doma v Kuníčku. Po ujetých asi 50-ti km se všici těšíme na grilovačku venku před domem. No všici... Tomáš grilovaná masíčka a různé grilované klobásky nejí, ale dobře vychlazené pivko to jistí. A tak spokojenost s dnešním dnem je přece jenom stoprocentní ;-)
V neděli se z Kuníčku pustíme přes Týnčany do Vysokého Chlumce. Kus výletu nás doprovodí Stáňa, která dojela z nedaleké chalupy v Krásné Hoře, aby si nás v Jakubově tvrzi vyzvedla. Z Kuníčku něco nastoupáme, něco sjedeme, po silničkách i terénem. Týnčany jsou nahoře v nadmořské výšce 473 metrů, tak do toho šlápneme, abychom se rozhlédli po návsi jedné z nejstarších vesnic v kraji. Neb vznik Týnčan se datuje do 12. století. Ještě výše, na žulovém vrchu v 515 metrech nad mořem se tyčí zachovalý hrad Vysoký Chlumec, z dálky již na sebe upozorňující. A jelikož pro veřejnost nepřístupný, soustředíme se aspoň na pivo ze zdejšího pivovaru a nakoukneme do zdejšího skanzenu. Trochu nám už vytrávilo, takže přes Solopysky honem honem do Sedlčan, kde se chytáme v zahradní restauraci u náměstí a velkoryse objednáváme. Někteří neodolají pořádné porci zmrzliny, takže popolední siesta se poněkud protáhne. Na poslední dekádu září je poněkud vedro, tak po projetí Červeného Hrádku, Radeče a Nedrahovic hledáme nějaké vhodné koupání, vodní plochu, kde bychom se osvěžili, popřípadě si drobet zaplavali. A je to tu - jiskřící rybník kus od silnice při okraji lesa. Nikdo nikde, tož pryč s cyklistickými oblečky a jen tak bez plavek hup do vody! Och, och, není zrovna z nejteplejších, ale kdo se může pochlubit, že 25. září si zaplaval v přírodě... Nové Dvory, Nechvalice, Skoupý (lom) a naše střediskové městečko Petrovice. Kolektivní nedělně závěrečné pivo na zahrádce před zdejší hospůdkou nedaleko radnice. To má panečku říz a jak chutná! Doplňujeme fest vypocené tekutiny. Ujeto máme zhruba jako včera, proto si určitě zasloužíme nějakou tu ugrilovanou pochoutku. Před den sice panují letní leptoty, ale jakmile zapadne slunko, markantně se ochlazuje. Máme se však kam přesunout - v hale u krbu uvnitř Jakubovy tvrze je docela útulno. A jelikož za prvé - máme co pít, za druhé - Franta to se svou kytarou sakra dobře umí a za třetí - Pape překvapivě slušně zpívá, o zábavu a program je postaráno :-)
Přes vinné sklenky všechno jednoduší zdá se... Hledíš tajemně, usmíváš se, čemu přednost dáš... Rubínovému moku do dna v plné číši či zlatavému pokušení, co tak důvěrně znáš a já o něm jen píši...
Při pondělku je nás o dva méně - Pape s Danuškou museli zpět do Prahy, pracovní povinnosti volají. Naše zbývající šestice si po poradě vytyčí za cíl pivovar v městečku Sedlec-Prčice. Začínáme sakrální turistikou - v Obděnicích si důkladně prohlédneme románský tribunový kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zážitky později vyvážíme silnější terénní vložkou a už se těšíme na oběd, který dle plánu spácháme v sedlec-prčickém pivovaru zvaném "Vítek z Prčice". Točí zde vícero druhů piv, vybraná "červená třináctka" nám k obědu dost chutná. Projedeme kolem románského farního kostela sv. Jeronýma ze 12. století, později goticky rozšířeného a novorománsky přestavěného. Na náměstí v Sedlec-Prčicích se trochu zdržíme u kostela sv. Vavřince. Tento původně románský tribunový kostel ze 12. století založil pravděpodobně Vítek z Prčice. Později byl též goticky přestavěn, v 16. století ozdoben sgrafitovou rustikou a nakonec v 18 století upraven barokně. Z Prčic pak na kolech většinou výrazně stoupáme, stoupáme, až se přes Uhřice dostaneme do nadmořských výšin kolem 650 metrů. V této oblasti je výš už jen Monínec, známé zimní lyžařské středisko Středočeského kraje. Následují silničky a stezky houpačkovitě dolů nahoru a v parádním sjezdu dlouze dolů. Sušetice, Veletín s "Hospůdkou za pecí", jež má právě zavřeno, Vratkov, Březí, Chválov. Franta nás přemluví k terénní vložce táhnoucí se nejprve pořád do kopce smíšeným lesem, ale pak se za odměnu svezeme dolů přes Hrachov, Voděrady a Nálesí až do Petrovic. Do naší zahradní restauračky na jedno zasloužené orosené míříme bez váhání a najisto. Ujeto 52 km, naše tradiční kuníčkovská norma.
Zdá se, jako bychom chtěli pokračovat v sakrální turistice i v úterý. Neb přes Krchov a Vladyčín se dostáváme do Kovářova, kde ze všech stran obejdeme kostel Všech svatých a důkladně si ho prohlédneme. Letité náhrobní nápisy zde zajímavě vypovídají o nebožtících, např. "Zde v pánu odpočívá Karel Záruba, mistr truhlářský a majitel domu, v 63 roce věku svého. Dřímej sladce! Dobušilo srdce zlaté a duše starostlivá oddychla si navždy!".Docela hezké, že... Kvůli opravám silnice musíme i my na kolech respektovat objížďku. Ta vedoucí do Milevska přes Pechovu Lhotu je však půvabně vine a míjí četné rybníky Sedlčanska. V Milevsku se čas nachyluje k obědu a tak za kostelem sv. Bartoloměje vpravo se i my uchýlíme do pivnice "U broučků". Radka by tedy raději pizzu v klasické nedaleké pizzerii, ale přizpůsobí se většině. Nasyceni se vydáme do Milevského kláštera, hlavního to dnešního výletnického cíle. Turistů o všední den minimálně, což umožňuje poddat se silným dojmům ze spatřeného: Nádvoří s impozantním chrámem Navštívení Panny Marie, štíhlá silueta se dvěma věžemi ze žulových kvádrů stavěná. Vlevo od chrámu je současný konvent a vpravo barokní prelatura. Jedná se o premonstrátský klášter, založený ve 12. století Jiřím z Milevska, o nejstarší klášter na jihu Čech. Románská památka s gotickou přestavbou ve 13. století a následně barokní v 17. a 18. století. V těsné blízkosti milevského kláštera najdeme hřbitovní kostel sv. Jiljí s románskou věží. Jako tribunový kostel se poprvé připomíná roku 1184, tedy ještě před založením kláštera. Má tudíž v sobě nejstarší zdi v Milevsku. V plánu máme najít ještě židovský hřbitov této oblasti. Ten je situován poměrně odlehle na návrší nad klášterem, cca 2 km od města na kraji lesa Bělohrad. Říká se tady "Na Židovně". Hřbitov byl založen roku 1714, náhrobky jsou ukládány chronologicky. Nejmladší hroby jsou z roku 1938. Na hřbitově je též obřadní síň s kubistickými prvky z roku 1928. Od chrámů, kostelů a hřbitovů ujíždíme do světa živějšího, barevnějšího, radostnějšího. Ženeme se k rybníku u Vášova mlýnu - jelikož opět panují letní teploty, chceme zopakovat nějakou tu koupačku. Rybník je však dost zelený, tak z toho nic nebude. Pro pauzičku k doplnění tekutin vybereme zahradní restauraci v obci Chyšky. Mladý pan hostinský zde vlastní společenské psíky, kteří nás zvědavě okukují přes vyšší dřevěné hrazení. Náležitě zavodněni stoupáme s následným sjezdem přes Nálesí jako včera. Pak se trháme na dvě party - jedna kopíruje do Petrovic včerejší návrat, druhá to bere přes Porečín. V Kuníčku ještě stihneme romantický západ slunce, kterak ten pozlatí zejména přilehlou velkou přírodní zahradu za Jakubovou tvrzí. Kde nechybí studánka, potůček, mokřad, ani přírodní rybník. Je zde zvláštní klid, jako by se čas zastavil v zahradních zákoutích, tajemných i milých zároveň...
Poslední naše výletování na sv. Václava 28.9. je sice kratší, avšak neméně atraktivní. Nejprve se rozjedeme k nedaleké rozhledně Kuníček, otevřené pro veřejnost v červnu 2003. Postavena v jižním svahu vrchu Hodětín v nadmořské výšce 551 metrů. Od naší tvrze to nemáme daleko, ale o to více metrů nastoupáme a v příkrém lesním terénu kola dokonce tlačíme. Štíhlá a vysoká 60 metrů shlíží rozhledna hrdě do kraje. Chvíli čekáme na pana klíčníka, až nám rozhlednu otevře. Pak zdoláme několik více schodů, abychom se z druhé vyhlídkové plošiny pokochali a nechali se kolektivně vyfotografovat náhodně nejbližším turistou. Sjezd od rozhledny realizuje Radka coby zdatný terénní jezdec lukama polama. Ostatní se drží příjezdové pěšiny, která však povrchově taky není nejhladší, takže otrlými teréňáky jsme vlastně všichni. Dalším naším svatováclavským cílem je Husova kazatelna. Hledáme ji mezi hvozdy v blízkosti silnice č. 105. V borově modřínovém háji nakonec nalézáme vícero bizarních balvanů vzniklých zvětráním žul středočeského plutonu. Nejvýznamnější z nich je viklan o rozměrech cca 4x3 metrů a výšce 2,7 metrů. Nese jméno Husova kazatelna. Zřejmě se bude jednat o největší viklan v České republice. Prý je snadné uvést viklan do pohybu, nám se ho rozviklat však nepodařilo. Tak jsme naň vysadili aspoň Merunku :-). Další kameny různých tvarů a velikostí zde tvoří tzv. balvanovitá stáda. Opravdu výrazný geologický fenomén! Po obědě na petrovickém náměstí to odpoledne v Jakubově tvrzi zabalíme. Ačkoliv Sedlčansko měla být původně houbařská akce, vůbec nevadilo, že jsme nenašli ani jednu jedlou houbu. Naopak odjíždíme s pocitem, jak náramně jsme si tento pestře členitý kraj na sklonku letos slunného září užili a že má smysl někdy podobné zopakovat.
(zaznamenala Harmiva)
