Jizerky - běžky
Zima vrtkavá a nestálá – tak to bylo i v sobotu 20.února
Ráno po šesté skouknu bedřichovské webkamery – svítí hvězdy.
Po domluvě, že vyjedeme z Prahy dříve než bylo původně v plánu, mě Ála nakládá v 7:15 v Hloubětíně a frčíme na sever. Tedy spíš severovýchod – paprsky vycházejícího slunka byly tak intenzivní, že místy až oslňovaly.
Před Libercem začíná přibývat oblačnost, na bedřichovské sedlo přijíždíme před půl devátou a nad námi je již souvislá vrstva mraků. Vybalujeme lyže, přezouváme se do běžkařských bot a když vycházíme z parkoviště, je již před závorou fronta několika aut a parkoviště je zaplněné. Ranní vstávání se nám tedy vyplatilo
Nacvakneme se do běžek a po lehce zledovatělé stopě vyrážíme na trať. Trasa Jizerské magistrály se krátce za Maliníkem mění na vysněženou a krásně upravenou, na podmínky této zimy až nadstandartně kvalitní stopu. Můj původní plán na kolečko v délce 20-22 km se na rozcestí Točná mění – s Alenou se shodujeme na tom, že hodin je málo, stopa perfektní a domů nespěcháme, navíc se tu a tam občas rozfoukne obloha a prosvitne pár slunečních paprsků. Směřujeme tedy dál okolo Ptačích kup k vyhlídce Krásná Máří. Tady už modrá barva na obloze převládá a my se kocháme ze dvou skalních vyhlídek pohledem do kraje frýdlantského výběžku. Pod námi Hejnice s klášterem františkánů, po pravé straně skály, které lemují Černý Štolpich s jeho vodopády, v dáli krajina východně od Frýdlatnu … nádhera.
Potěšeny pohledy do slunkem ozářené krajiny pokračujeme a přes Čihadla dojíždíme na Knajpu, kde se provoz lyžníků silně zahustil a na občerstvení se čeká ve frontě. Sluníčko už se schovalo a pofukuje, proto v závětří posvačíme ze zásob, vracíme se na Čihadla a po překonání mírného stoupání na Rozmezí je před námi krásný sešup na Kristiánov.
Čekají nás necelé 3 kilometry na Novou Louku. Když dojíždíme k Šámalce, tak volá Teruna, že vyráží za námi. V restauračce jsme si objednaly polévku a čaj (ten se tu servíruje v pořádných hrncích a ne 2decovém hrníčku, prostě vědí, co tělo lyžařovo žádá) a klábosíme s chlapíkem, ke kterému jsme přisedly. Z hovoru vyplynulo, že kromě lyží provozuje také rafting, když jsem podotkla, zda není škoda jezdit na raftu v umělém kanálu, tak se rozhovořil o raftingu v divokých řekách na severu Kanady, v Chile … on to byl trenér raftařů !
V tom už je tu Teruna, která přes den učila děcka lyžovat v Bedřichově, jen zula sjezdovky a přeskáče přicvakla běžky a za chvíli byla za námi na Nové louce. Další čas plynul v hovoru a popíjení kávičky a pojídání medovníku a borůvkového koláče.
Kolem čtvrté zaplatíme útratu a vylézáme do sněhové chumelenice. Ála přimázne lyže a čekají nás poslední kilometry k autu. U parkoviště se loučíme s Terunou, ta má namířeno sjet přes les do Rudolfova na Masopustní rej, my s Álou opucujeme zasněžené auto, vysvlékneme zasněžené bundy … a sjíždíme do Liberce. Od Liberce až do Prahy už jedeme v dešti.
Doufám, že zima tímto víkendem neskončila a že ještě na běžky dojde. A až odtaje sníh a začne to pravé jaro, určitě se do Jizerek vydám na kole. Je to krásný kraj, který si zaslouží blížší poznání . A bude to ta správná cyklo-turistika, protože třeba k vodopádům na Černém Štopichu, na Frýdlantské cimbuří, nebo Ořešník člověk na kole nedojede
Zimní SKOL a na jaře CYKLISTICE ZDAR
Iva Berg.
