pěšky z Rabyně do Štěchovic
Jak se probouzejí svaly.
-------------------------------------------------------------------------------
Pracovní týden frnk! jako když do vrabců střelí a sobotěnka sobota klepe na dveře. Chci být sobotně aktivní, trochu se hýbat, neb v práci pořád sedím. Mám tři možnosti, jak probudit ve všední dny zahálející svaly.
1) Brzy ráno vstát a dopravit se do Krušných hor nad Jáchymov - už od pátku tam parta kamarádů obléhá horskou chatu Lesanku s nadějí, že snad připadne to správné množství sněhu, potřebného ke kvalitnímu běžkování.
2) Přidat se k Ivce a A8 na běžkařský výlet po magistrálách Jizerských hor. Místo v autě ještě mají.
3) Zvolit turistický výšlap z Rabyně do Štěchovic. Pod vedením Marty M. cestou necestou, s cílem neminout skvostně kochací vyhlídky na kroutící se Vltavu.
Pod vlivem čerstvých zpráv o počasí a momentální chuti a určitě i vlivem páteční stodolácké chvilky poezie ;-) se nakonec přikláním k bodu 3. Půjdu s Martou, Radkou a Merunkou na sobotní výlet pěšky. Přidat se k cyklistické sekci "Danuška-Papíček" tentokrát nechci - po čtvrté odpolední se má počasí rapidně zhoršit. Co pak s mokrým a zmrzlým kolem, že...
V pátek po obědě touhu probudit svaly všeho druhu vyjádří Pape zcela nečekaně po svém. Promluví totiž ve verších:
"Jaro léto podzim zima, Ti co mají za ušima,
prostě se ňák hýbají, na počasí nedbají.
Ten kdo hýbat přestane se, až úplně na dno klesne,
těžko se pak zvedá zas a nevidí, co kol kolem krás.
Ať na kole nebo pěšky, autem, lodí, tramvají,
vzhůru do přírody hezky všichni se pak vypraví.
A to pivo na konec, to je přece jasná věc!
Neváhejme - jeďme, pijme, milujme se!
Než nám jednou spadne klec... "
---------------------------------------------------------------------
"Pepo, tys nám tajil, žes básník!" reaguje Marta a já (Harmiva) přihodím jednoduché dvojverší:
"A když nám jednou spadne klec, zbude nám fakt už jen pokec...
Proto líní nebuďte a jak radí Pepa, svaly všechny probuďte!"
--------------------------------------------------------------------
To Ivka, ačkoliv jede výletovat na běžkách do hor Jizerských, to neodflákne a zabásní takto:
"Únor – to je ještě zima, a na horách je bílo !
Kolo ještě nechám spáti, na běžkách nám bude milo.
Když však přečtu, kdo se hýbá, je to samá ženská, je to samá baba!
Marta, Radka, Dana, Maru, Irča, Helča, Marcela,
Líba, Mirka, Iva, Ála... dobrá parta, docela !
Kde jsou muži? Kde jsou chapi? Není to tak trochu hamba ?
JEPE, fýrer k pohledání, ten ty chlapy nezachrání!
Tak ať nám to zdraví holky stále slouží a ať na dno neklesneme,
pěšky, kolmo, na lyžích, ať si pěkně užijeme!!!"
----------------------------------------------------------------------
Ozve se i Silva - poněkud s realistickým povzdechem, prosáknutým černým humorem:
Joooo Ivo, bejvávalo...
"Chlapi byli všade, holt už je nám pade...
Život je takovej.
Ani já neprobudím svaly... Jedinej, kdo se u mě svalí,
je virus chřipkovej."
-----------------------------------------------------------------------
Radka pouze utrousí poznámečku, že je ryze praktická, proto zachraňuje buřty na výlet a předpokládá, že virus chřipkovej se jí vyhne (musí, když má v plánu příští měsíc drahé Alpy Savojské).
Merunka oznámí, že určitě jde sobotní pěšárnu: "Buřtík beru a taky ořechovku".
-----------------------------------------------------------------------
Nakonec to všechno dopadne tak, že Ivka s A8 si solidně zaběžkují ze sedla Maliník k magistrále Vládní, pokračují přes Bílou kuchyni, Točnou až k vyhlídce Krásná Máří, neminou Čihadla ani Knajpu a kolem osady Kristiánov sjedou na Novou louku, kde se dle plánu setkají s Terunou. Když odpoledne vylezou z Šámalovy chaty, hustě sněží a na skluznice se lepí "bačkory". Ale pěkných 28 km mají v kapse.
------------------------------------------------------------------------
Danuška a Pape, reprezentanti cyklistické sekce, v sobotu večer oznamují, že zážitek firmy "Danuška a Papíček" předčil všechny předchozí adrenaliny. Danuška pak v neděli píše, že pod modrou oblohou bez mráčku kolmo vyrazili z Prahy přes Řevnice do Mníšku pod Brdy. Po obědě zde si Pepa cvičně vymění píchlou duši. Po té se pokračuje směr Ves pod Pleší a Nový Knín. To již za snesitelného deštíku, který posléze přechází i v drobné sněžení. V závěrečném sjezdu do Štěchovic se silněji rozprší - oba stateční cyklisté jsou docela mokří. Stačí ještě zamávat pěší sekci nastupující do autobusu a dále pokračovat v jizdě pár km do Davle. Když vidí akorát odjíždějící vlak do Prahy, vrazí do hospody na nádraží a do sebe pak každý dva punče a přepepřenou bramboračku. Žádná tragédie, vždyť za necelou hodinu jede další vlak. Shrnutí: "Trochu jsme zmokli, trochu jsme zmrzli, ale jinak to bylo fajn :-)".
-----------------------------------------------------------------------
Ranní poetické ptáče Ivka po nedělním probuzení věnuje verše především Pepovi:
"Pepo - velká omluva! Zní to jako pomluva,
že jediný fýrer JEPE se z února nerozklepe.
I tys hájil mužů čest!
Adrenali vyplavený, za to můžou dneska ženy.
V zimě, v dešti, bez pláštěněk? Kdo to jakživ slyšel!
Kolo je sport prímovej, jen teď bacha,
ať tě neskolí ten hnusnej virus chřipkovej."
-----------------------------------------------------------------------
Své svaly protáhla i původní pěší sekce - vedoucí Marta s Radkou, Merunkou a se mnou, Harmivou. Nechybí ani Marty černý Bart a tak si připadáme trochu jako "čtyry z tanku a pes". Na Smíchově naskočíme do busu, který opustíme kolem desáté dopolední v Rabyni. Po modré stoupáme vzhůru. Lehce blátivou, posléze i sušší, avšak strmější lesní cestou. Slunko po nás optimisticky pokukuje a tváří se, že z modré oblohy se hned tak vystrnadit nedá. Míjíme Pexův luh, historicky významný bývalý mlýn. Díky drobnému zakufrování se ocitáme na břehu Vltavy, u jejího meandru, na romantickém místě s ohništěm. Tlačí nás však čas a tak k opékání buřtíků tentokrát nedojde. Nakonec se podaří najít turistickou žlutou. Právě tu potřebujeme - provede nás zvláštním až tajuplně čarovným lesem a dál obcí Teletín. Z informační tabule se dovídáme, že obec je stará dlouhých 637 let a že v jejím katastru nalezeny základy významných středověkých tvrzí - Teletínské a Kročákovské. Dáme se na západ o vesnice, zkratkou přes pastviny, pak opět po žluté. Naším cílem je vyhlídka Máj - rozeklaně skalnatá nad bývalými Svatojánskými proudy, dnes zatopenými vodami Štěchovické přehrady. Dostane se nám úžasného pohledu na velký meandr řeky Vltavy ve tvaru podkovy. Proběhneme přilehlým lesem, překonáme už nevím kolikátý potok, další pastvinu a ocitneme se na druhé, neméně skvostné Smetanově vyhlídce. Z vybetonované plošiny se zábradlím pod vrcholem kopce Kletecko (371 m n.m.) spatříme další dech beroucí obrazy - údolí kroutící se Vltavy jako na dlani, Štěchovickou přehradu a na protilehlém břehu legendární trampskou osadu Ztracenku.
Sílící vítr už dávno zahnal slunko kamsi za šedivá mračna, sem tam spadne kapka deště. Při okraji obce Třebsín na autobusové zastávce zjistíme, že za necelých 20 minut nám jede spoj do Štěchovic. Spokojeny s 16 km chůze členitým terénem se rozhodneme výlet ukončit. Taky psisko Bart vypadá utahaně. Tváří se, že se rádo sveze. Fouká stále více, proto se schováme v budce. Smícháme Radčin čaj z termosky s domácí ořechovkou Merunky a je nám dobře. Ve Štěchovicích dáme pozdní teplé jídlo a pomalu se přesuneme k dalšímu busu, tentokrát do Prahy. Právě nastupujeme, když přijedou dva mokří cyklisti. Jé, vždyť to jsou ti naši, Danuška a Pape! Tak jsme si navzájem zamávali, my v suchu autobusu, oni na dešti s koly... Že aspoň zážitek má sobotní cyklosekce nejsilnější, to už víme. Doufejme, že hnusnej virus chřipkovej se na nikoho dalšího nesvalí a že i Silva zahnala toho svýho, co to zkoušel. Snad se podařilo dostatečně probudit svaly a klec hned tak nespadne.
(zaznamenala HarmIva)
