Druhá únorová rozjížďka
Po frustrující tříměsíční pauze jsem se nechala Danuškou vytáhnout na kolo. Na stodoláckou akci slušně komorní, neb v sestavě jsme byli pouze tři. Tedy přesněji řečeno tři a kousek. Ten kousek představovala Marta se svými cca dvaceti cyklokilometry, kterými nás počastovala od Čelákovic přes Přerov nad Labem do Senice (zde se Marta s námi loučí a pokračuje pracovně dál kolmo za svými klienty). Jinak sestavu se startem od Rajské zahrady, stanice metra B, vytváří Danuška a já, od již zmíněných Čelákovic pak s doplňkem (nebo zachráncem?) Frantou.
Naše cyklotrojka pro tento den míří na Kersko, oblíbenou to lokalitu svérázného pábitele Bohumila Hrabala. Dokonce objevíme po něm pojmenovanou naučnou stezku, teprve vloni otevřenou. V rámci této Naučné stezky Bohumila Hrabala zakopneme o 76 cm vysoký menhir, jemuž je teoreticky přičítán trojí význam: 1) styčného bodu mezi územím Zličanů a Přemyslovců, 2) hraničního kamene na trojmezi župy Kouřimské, Vyšehradské a Boleslavské, 3) jako pravý menhir byl využíván v době prehistorické keltskými druidy.
Z lesní stezky se vrátíme na silnici. Prosvištíme kolem půvabné kapličky v obci Hradištko a už jsme v Sadské. Jelikož se nachyluje čas oběda, vybíráme vhodnou hospůdku. Restaurace Modrá hvězda, to bude ono... Poloprázdný lokál slibuje rychlou obsluhu a taky že jo. Franta už zálibně hledí na svého španělského ptáčka s rýží a my děvčata se s chutí pustíme do zapečených francouzských brambor. No, zapečených... Na povrchu možná, ale uvnitř, tak uvnitř studených jak psí čumák. Přežít se dá však leccos, hlad ukojen, tak snad že by se popojelo... Míjíme masopustní průvod s pestrobarevnými maskami. Tož ano, nutno oslavit předjaří a vyzdvihnout období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Počasí nám modrým nebem s ojedinělými mraky, docela výtvarně pojatými, dokazuje svou přízeň. I silničky jsou vesměs suché.
V obci Cerhenice nacházíme červenou rozhlednu. Inu spíše rozhledničku o jednom vyhlídkovém patře. Jelikož postavena v těsném sousedství hřbitova, označíme si ji jako "sakrální". Druhá rozhlednička v Cerhenicích je na dětském hřišti. Podobných parametrů, barvy světlého okru. Tak hlavní cíl dnešní výpravy by byl v kapse.
Vjíždíme do terénu a současně do prvního výraznějšího stoupání. Rovinaté Polabí nám dává sbohem, kraj se začíná vlnit. V Dobřichově zatočíme k římsko katolickému kostelu Nejsvětější Trojice a hned vedle prozkoumáme Pičhoru, návrší významné svými archeologickými nálezy z doby římské. Zaujme Naučná stezka Dobřichov neboli Stezka Markomanů, ale i daleké výhledy do Polabí.
Směrem na Český Brod nečekaně objevíme renesanční zámek Radim z počátku 17.století. Určitě si zaslouží samostatný výlet a tak pro tentokráte jen malý obdiv zvenku a poznámečka do paměti.
Že na Kolínsku jsou samé roviny, to může bezostyšně tvrdit pouze lidový popěvek. Výživného stoupání bylo v druhé půli výpravy docela dost. Za Chotuticemi v jednom terénním úvozu překvapila trnitá překážka v podobě osekaných větví stromů a keřů, kdy se musela kola přenášet. Zvládlo se na výbornou, takže hurá opět do sedel a šlapek bicyklů. Ačkoliv se v Českém Brodě počíná smrákat, vlakové nablížení do Prahy ignorujeme. Franta si obleče žlutou reflexní vestu a všichni zapneme světla. Vyskytnou se sice drobné technické potíže s Frantovým dynamem, ale ty záhy vyřešíme = odstraníme. Blikajíce vpředu vzadu vyrážíme přes Úvaly do Klánovic k nádraží. Všichni v dobrém rozmaru pojmeme toto finále jako trénink k nočním návratovým dojezdům. Tato svým způsobem romantická jízda Klánovickým lesem za tmy nám docela jde a navíc v nás všech upevní přesvědčení, že letošní sezona nemůže být špatná. Když přece tak pěkně ještě v předjaří začala.
(zaznamenala HarmIva)
