První nástřel.
Slovensko s Maďarskem 2016.
1-den: Ráno jsme měli sraz v 8 hodin v Modřanech u Lenky, přesně v domluvenou hodinu se scházíme, nakládáme kola, bagáž a vyrážíme. Pepa bravurně vede auto po D1 i když jsou občas uzávěrky, tak najednou je tu Bratislava, zde prvé překvapení, dlouho jsem již přes hlavní město Slovenska autem nejel a tak po průjezdu tunelem se dostáváme na objezd a ocitáme se na cestě přes Komárno. Původní plán byl jiný, ale nemá cenu to měnit, délka cesty bude přibližně stejná. V Šamoríně najednou Pepa z ničeho nic odbočí a poprvé ukáže svůj dobrý čich na občerstvovny. Dubová polévka(čti houbová) + 2 krutony obalené v sýru jsou tak vydatné, že prozíravá Lenka, která si další jídlo nedala, byla příjemně najedená, my s Pepou jsme naplněni až po okraj a to nám zbytek jídla zabalili do krabičky a ještě jsme měli i vydatnou večeři.
Asi 15,30 hod již parkujeme na dvoře, kde budeme nyní bydlet, honem se zabydlet a sice o něco později než jsem předpokládal, ale přeci, vyrážíme na první vyjížďku.
Pozdravíme Dunaj, Esztergom s jeho dominantou a pokračujeme směrem na Kamenín, kde poprvé přejíždíme Hron a před vesničkou Sikenička navštěvujeme památník 2.světové války. Ve vesničce Malá nad Hronom(Kicsind) navštěvujeme tamní hřbitov, kde jako zajímavost jsou nápisy na hrobech na zadní stěně náhrobku, což jsem byl přesvědčen, že je v Maďarsku běžné, ale nikde jinde jsme to již neviděli. V plánu jsem měl ještě Kováčské vrchy, ale to jsem přehnal, z těch byl nakonec jeden z dalších celodenních výletů. Večer na tachometru přes 47 km, z toho však asi 14 byla doprava kola a bagáže do Modřan.
2-den: Počáteční výjezdy jsme si ve schodě dojednali na 9 hodinu, tak činíme a za sluncem zalitého dne vyjíždíme. Nejdříve si ve směnárně u mostu přes Dunaj, který stojí teprve asi 10 let, Lenka s Pepou mění Forinty a pak již přejíždíme Dunaj, vystoupáme Esztergomem k monumentální Bazilice, která je opravdovou dominantou a je vidět ze všech možných stran. Po té jsme si prošli ještě místní trhy, našli cestu k Dobogókó a začalo stoupání. Asi po 2 hodinách jsme na vyhlídce na Dunaj a okolní kopce a údolí. Sjezd do Szentendre je dlouhý, stejně jako stoupání, akorát ten provoz mohl být menší. Na okraji městečka Pepův čich odhaluje cukraszdu a tak po zdolání největšího kopce našeho putování tu je první sladká odměna. Procházíme staré město a uličky a po promenádě u Dunaje Szentendre opouštíme a směřujeme na Visegrád. Károly palota má již zavřeno a tak si jej prohlížíme pouze z venku, stejně jako zříceniny hradu vysoko na kopci. Z Visegrádu jedeme střídavě po silničkách a střídavě po cyklostezce se zajímavými zákoutími u Dunaje. Do Štúrova přijíždíme k večeru, po návštěvě restaurace se nám tachometr přetočil přes 100 km.
3-den: Vyrážíme autem směr Budapešť, parkoviště u nádraží v Budakalász jsme i díky navigaci našli celkem v pohodě. Pak již nasedáme na kola a po nalezení cyklostezky kolem Dunaje, jedeme po proudu směr centrum. U prvních stánků ochutnáváme Lángoše a dojde i na oblíbenou kávičku. Posilněni projíždíme po cyklostezce až k parlamentu (jedna z nejhezčích staveb v Budapešti) a dál Řetězovému mostu (Lánchíd). Vyjíždíme, nebo spíše vyšlapeme a vystrkáme kola až k Citadele, odkud je nádherný výhled na celou Budapešť, tedy alespoň tu u Dunaje. Navštívíme ještě nádraží Nugatyi pu, kde Pepu zaujmou staré parní lokomotivy, zde to již slouží pouze pro vnitrostátní dopravu, dříve tam však končila cesta z východního bloku. Pokračujeme na Margaretin most(Margit híd) a dál na stejnojmenný ostrov Margit-sziget, kde si to projedeme a dáme menší siestu. Proti proudu pak Budapešť opouštíme a na stejném místě, kde jsme se ráno posilňovali si dáváme osvěžující zmrzlinu a pozorujeme proplétající se davy výletníků, je to tam horší než na cyklostezce v Praze u Vltavy do Modřan. Auto již nacházíme hladce a při příjezdu máme něco kolem 50 km, ale jsme obohaceni o další zážitky.
4-den: Kováčské vrchy jsem měl naplánované na první den, ale vyšlo to až na dnes. Vyjíždíme opět za slunného dne a v Kamenici nad Hronom, nalézáme červenou značenou stezku a částečně jedeme, občas tlačíme a nabíráme výšku. Po cestě jsou krásné výhledy na Dunaj a jeho přítok Hron, Esztergom a Štúrovo jsou najednou pod námi, u informačních panelů vstřebáváme moudra a asi u 5 panelu je odbočka na modrou, kterou se rozhodujeme využít. Cesta je ze začátku příjemná, avšak ke konci trošku adrenalinová, ale bez úhony přijíždíme do obce Chlaba. V ní se potkáváme s mladíky z Bratislavy, kteří nám radí jak dál i na počest našeho setkání otevírají nenačatou láhev Whisky(dobrá!!) a společně si připíjíme na Československo. Loučíme se a když jsme již tak daleko, jedeme se podívat k soutoku Ipelu s Dunajem, kde se potkáváme s rybáři a díky nim, máme další společnou fotku. Projíždíme kolem krásných zákoutí a vracíme se zpátky již po silničce. V Kováčově si vyšlápneme do kopce k hotelu Panorama, odkud je nejen krásný výhled, ale podaří se nám tam dobře se posilnit i když to tak ze začátku opravdu nevypadalo(došlo i na sladkou tečku - palačinky). Při odjezdu Lenka zjišťuje, že má prázdné kolo, byl to však první a jediný defekt při našem putování. Posilněni dojíždíme na začátek naší cesty do Kamenice, je 17 hod a tak Lenka s Pepou jedou již známou cestou zpět do Štúrova a já hledám zajímavou stezku mezi Salkou a Kicsindem( Malá nad Hronom), GPS však vypadává a cesta není zrovna vhodná pro jízdu na kole, jsem rád, že jedu sám. To co jsem chtěl najít jsem nenašel, ale mimo jedné běžkyně, s kterou jsem konzultoval své putování, jsem potkal i pár srnek a obzvláště silný zážitek byl závod se 2 srnkami, které místo, aby utekly kličkovaly celkem dlouho, těsně přede mnou.
Při příjezdu do Štúrova zjišťuji, že na náměstí je nějaká slavnost, vedle pódia nakonec nalézám i Lenku s Pepou. Majáles se rozjížděl a po nástupu cikánské kapely, se rozjeli i Pepa s Lenkou, jejich taneční kreace nadchli i tančícího cikánského domorodce, ale i ostatní přihlížející. Na kole kolem 60 km + tance, které vydali za možná dalších 10, nebo víc ?
5-den: Poslední den na kole a vyjíždíme opět do Maďarska. Vyšlápneme kopeček do Salky, kde přejíždíme Ipel a po málo frekventované silničce, projíždíme vesničky údolím podél Dunaje, zelené kopce po obou stranách. V Szobu nezbytná cukraszda a pak již vykrojujeme zákruty Dunaje do Nagymarose, Kismarose a dál do Váce. U Nagymarose svačíme s výhledem na Visegradský hrad na kopci a druhé straně řeky. Z ničeho nic se zatahuje a zažíváme i krátký deštík, aby odpoledne bylo již opět jako v létě. Pepa si ještě fotí vláček pro úzkokolejku v Nagyborzsony v jejích garážích a u další cukraszdy ve Váci čekáme na kompu, která nás převeze na Szentendrei- sziget, to je ostrov na Dunaji na 20km dlouhý a v nejširším místě má na 4 km. Tento přejíždíme a po jeho překonání, se již po známé silničce přes Visegrád vracíme k našemu dočasnému domovu. Tato etapa byla nejdelší, přes 104 km, ale ne nejtěžší.
6-den: Po posledním spánku, rozloučení se s domácími a poděkování za příjemný domácí azyl, nakládáme auto a po doporučení pana domácího se vracíme opět přes Komárno. Opouštíme Štúrovo, Slovensko a se vzpomínkami na zajímavou krajinu a krásné zážitky se vracíme do všedních dnů. Malé zaváhání v Brně, hledání normální restaurace, kterou jsme našli až asi 84 km od Prahy a již jsme opět v Modřanech. Zážitků bylo hodně a ani to nevypadalo na jenom 6 dnů(z toho 2 dny na cestách autem). Pepa s Lenkou byli výborní parťáci, počasí vyšlo lépe než jsem předpokládal a i ubytování bylo velmi příjemné. Co dodat, snad jen, že je na co vzpomínat. Přeji všem hezký den a spoustu podobných krásných zážitků, s pozdravem Milan.
