Už je to tady - zahájení sezóny Jarním gulášem
Podle vystavené fotodokumentace ve stodolácké fotogalerii to vypadá, že jsem letošní "jarní guláš" ani neolízla a krásným Českým středohořím se vůbec neprojela. Opak je však pravdou - byla jsem jak na guláši, tak ve Středohoří. A to poměrně aktivně - fotila jsem a vše si náležitě užívala. Jak gastronomicky, tak i cykloturisticky. Tak vám teď mohu popsat, jak pěkná sobota to byla.
Letošní Jarní guláš v Roudníkách chutnal totiž opět výtečně. Taktéž celý výlet z ústeckými cyklisty k jezeru Milada i sólo vyjížďka naší 21-členné skupiny Českým středohořím se zastávkou v Kocourově. Už ve vlaku po levém břehu Labe byla legrace. To na pravostranné železniční trase zažívali cyklisté cestující z Mělníka chvilky opravdu "heavy metalové". Kdy pro porušenou trať museli poněkud potupně využít náhradní autobusové dopravy. To aby vůbec guláš stihli. Celkem podrobně vlakové drama popsal náčelník Mike ve svém hodnocení. Rovněž se zmínil o časově prodlevě u podávání samotného guláše - nový personál hospůdky v Roudníkách nakonec úspěšně našel oheň a místo jednotlivých porcí guláše v mikrovlnce začal ohřívat hromadně v hrnci prádelňáku. Na kvalitu guláše to však vliv nemělo, všem chutnal, jak už podotknuto výše.
Náš osvědčený "gulášový vůdce", ústecký MM, po zkušenostech z let minulých nás prozíravě nabádal:
"V Ústí před hlavním nádražím si mě pečlivě prohlédněte a držte se mě jako klíště. Jen tak se nepoztrácíte, jako někteří v letech minulých... ".
Všechno bylo nakonec stejně jinak a s Milošem dojela pouze mělnická sekce, kterou si MM vyzvedl z autobusu. Vzhledem ke zpoždění to pak brali nejkratší cestou a v hospodě v Roudníkách byli překvapivě první. Nás, co jsme vyjeli z ústeckého náměstí Míru na čas, bylo víc jako hodně. Podobně jako ročníky předchozí i tentokrát se nám dostalo policejního doprovodu. To pro plynulý průjezd poměrně velkým městem, kterým Ústí nad Labem bezesporu je. Peleton cyklistů staví tradičně v Trmicích u zámku, dále při Královského prameni a posléze u Památníku Přemysla Oráče u Stadic. Odtud porůznu v malých skupinkách dorazíme k prvnímu našemu cíli, tomu gulášovému. Naše sestavička to bere přes Habří a lízne i jezero Milada. To má stále tajemně opuštěnou image, ale údajně se blýská na lepší časy a snad se letos konečně rozjede rekreační sezona...
Modlany, Věštany, Suché, Rtyně nad Bílinou. A taky Žalany, Lelov, Černčice. Nahoru dolů a pro změnu dolů nahoru. Rakovnická Silva a ústecký MM, kteří se zde vyznají nejlépe, dali s Mikem hlavy dohromady a vymysleli pěknou trasu. Při sjezdu do Milešova nás hlídá majestátní Milešovka. Se svými 837 metry pasovaná na nejvyšší horu Českého středohoří. Ze skalnatého kopce v Milešově dozoruje též přilehlý zámek Milešov, původně hrad renesančně a barokně přestavěný. Ještě jedno výživné stoupání a pak už jen krásný sjezdík až do Kocourova. Příjemné posezení na terase hospůdky/penzionu s kouzelným výhledem na jižní část Českého středohoří si nemůžeme nechat ujít. Většina pak už jen sklouzne přes Řezný Újezd na vlak do Lovosic a má tak ujeto téměř 60 km. Mělnická sekce si výlet prodlouží až k vlaku do Polep. Jsou mezi námi však i tací borci, co dojedou po ose až domů a natočí 130 km! A to je teprve začátek. Doufejme, že začátek veskrze úspěšné a na zážitky bohaté cyklosezony.
(zaznamenala HarmIva)
