Frýdlantský výběžek
Na večer „čarodejnic“ jsme se sjeli v malé obci Poustka, auta odstavili před stodolou a šli se ubytovat – na bidýlko Na Bidýlku. V patře starého selského stavení pan majitel (profesí stavební inženýr – projektant) vytvořil malý penzionek. Večer jsme trávili dle chuti – někdo zajel ochutnat pivo, někdo zajel na sousedské posezení s živou muzikou a vatrou u hasičárny ve Višňové, někdo se zabydloval.
Páteční velmi časné ráno ráno přivítalo ranní ptáčata Danušku a Ivu modrýma dírama v šedé obloze, ale šedá nakonec zvítězila a začalo pršet. Předpověď však byla optimistická, to potvrzovaly i Tomovi informace po skouknutí aktuálních snímků jak a kde prší, tedy využili jsme chvíle k lenošení (nejlépe s kávičkou v pelíšku) a komunikaci s kamarády – cyklisty na cestách. Trochu jsme poleželi, zvolna se nasnídali a před jedenáctou vyvádíme svá kola ze stodoly. Přes obec Višňová, Minkovice a Víska jedeme podél řeky Smědé, která zde v r.2010 napáchala při povodních velké škody, i když dnes je to v loukách se vinoucí říčka. První zastávka je ve Frýdlantě na náměstí, kterému dominuje městské muzeum a socha Albrechta Valdštejna. Z náměstí nás čeká výšlap k zámku, kde však i za nakouknutí na nádvoří je třeba zaplatit vstupné, zámecký park je uzavřen. Sjíždíme zpět ke Smědé a zde nás čeká zastávku druhá – zámecký pivovar Albrecht. Po doplnění tekutin a iontů pokračujeme dál proti toku Smědé po hezké cyklostezce vedoucí přes Raspenavu do Hejnic. Zastávka třetí – poutní místo zvané někdy český Mariazell, s bazilikou Navštívení Panny Marie a klášterem františkánů. Po prohlídce baziliky a mlsnutí v blízké cukrárně nás čeká výšlap do Lázní Libverda (zastavení čtvrté) a dál k restauraci Obří sud (zastavení páté). Zde se odpojuje Silva a vydává se na sever po žluté užít si singltrek pod Smrkem, ostatní se vydávají po žluté na západ do údolí Pekelského potoka. Zpět přes Frýdlant se vracíme Na Bidýlko. Večer se opékají klobásky, někdo peče masíčko a nakonec se všichni s plnými břichy setkáváme v podkroví. Klábosí se, popíje se vínko a pivo a hlavně zpívá s doprovodem skvělé kytaristky Silvy.
Sobotní časné ráno je chladné, přízemní mrazík obarvil trávu do stříbrnobíla. Modrá obloha bez mráčků a sluníčko, které námrazu rychle rozpouští, nás lákají ven. Posnídáme, pobalíme a v 9 jsme všichni se svými koly před stodolou. Dnes nás čeká výlet do dvou sousedních států – Polska a Německa. Za Kunraticemi opouštíme hezkou cyklostezku lesem a sjíždíme do Bogatyně. Objíždíme velmi nehezkou a velmi velkou díru v zemi, povrchový důl Turów a míříme do Zittau – Žitavy, města s historickým centrem. Dojem z velkého náměstí s radnicí ve stylu italské renesance a barokními štíty měšťanských domů bohužel kazí právě probíhající stavební činnost. Projíždíme centrum, skoukneme několik z mnoha historických kašen, několik udržovaných kostelů, měšťanská domy, Salzhaus ( původně sklad soli a konírna, dnes kulturní centrum města) a vracíme se k Nise, abychom se zde napojili na dálkovou cyklotrasu vedoucí od trojmezí k Baltickému moři. Severně od Zittau vede cyklostezka hlavně podél silnice, nebo přes místní obce. V obci Rosethal sjíždíme do údolí Nisy a ouvej – cyklostezka zavřená z důvodu stavby. Naštěstí statečné a ničeho se nebojící ženy rozhodly, že zkusíme jet dál (navíc - nejsme jediní, kdo za celudi s označením „Achtung, radweg nach Ostritz gesperrt“ jedou) a udělali jsme dobře. Čekalo nás malebné, lesnaté údolí Nisy, kde kromě nás byli už jen vodáci na řece. Údolí končí barokním klášterem Marienthal založeným 1234 českou královnou Kunhutou Štaufskou a podléhajícímu až do počátku 15.století zájmům Českého království. I zde velká voda v r.2010 klášter zaplavila a napáchala obrovské škody, dnes je však klášter i veškeré přilehlé budovy opraven a září v pastelových barvách. Z Marianthalu pokračujeme do Ostritz, kde přejíždíme most na druhý břeh Nisy a dál směřujeme východním směrem k hranicím. Domá nás vítá obec Andělka a následuje Saň – pár domků u rybníka, za kterým je už zase Polsko. Zde další z mnoha zastavení dnešního dne a to u velice svérázného občerstvení se svérázným, bodrým hostinským. Někdo rád pojí na zahradě u restaurace, kdo chce, odnese si zakoupené na dřevěné molo na rybníce, to je k dispozici výhradně hostům restaurace. Ze Saně je to domů už jen kousek a tak ještě zvládáme poslední zastávku dnešního slunečného dne – Pohanské kameny severně od obce Višňová. Domů se vracíme se sluncem v zádech a je čas si pořádně prohlédnout Cestu řemesel – sochy, které navrhnul i vytvořil pan bytný. Zedník, kolář, truhlář, kameník, zahradník, kovář, keramik .... vše v kombinaci dřevo – kov - keramika. Zážitky dne i najeté kilometry zvlněnou krajinou nás tak zmohly, že do pelíšků jdeme dříve, než předchozí večer.
Neděle nás vítá opět slunkem. Na dnes je vyhlášen individuální program, z původního plánu - výletu do Polska k zámku Czocha upouštím, mám nefunkční přesmykač. Silva si jede užívat singltreků, větší skupina pod vedením Dany míří na sever a já s Milanem jedeme prozkoumat to, co jsme na výletě v pátek nestíhali – čedičový lom pod Kodešovým vrchem u Heřmanic, místní hřbitov, rozhlednu nad obcí. Z Heřmanic odjíždíme kolem Kodešovy skály (čedičový skalní útvar s vějířovitým uspořádáním sloupců) druhá dobytá rozhledna je Frýdlantská výšina. Na Bidýlko se z Frýdlantu vracíme po cyklotrase lesy a kolem Bulovkého potoka. Před Poustkou potkáváme Sylvu, tentokrát na koloběžce, kterou půjčují naši domácí.
Tři dny Na Bidýlku pomalu končí. Odpoledne nás ještě část absolvuje prohlídku keramické dílny paní bytné , kupujeme něco z jejích hezkých výrobků – k užitku i na památku na tři pohodové dny v penzionu Na Bidýlku.
Zavzpomínala a zapsala Iva
