Houska
V měsíci říjnu bývá čas Housky. Tradiční to výjezd na závěr sezony s cykloklubem Mike. V režii náčelníka Michala 1/3. Z historického centra královského města Mělník do hvozdů, lesů, strání magického Kokořínska. Až na nádvoří samotného hradu Houska, tajuplného, pověstmi opředeného... A hlavně velmi oblíbeného. Přestože poslední kilometry zahřejí, ba zpotí každého cyklistu bez rozdílu. Stoupání se sklonem místy větším jak 12% hovoří za vše. Atmosféra na Housce po dojezdu všech zúčastněných však stojí za tu námahu. Je prostě taky tradičně úžasná... Někteří cyklisté dorazí na Housku i ze strany opačné. Od České Lípy nebo od Mladé Boleslavy... Dochází k velmi milému setkání kamarádů, z nichž někteří se neviděli třeba i celičký rok. A pokud spolupracuje slunko, co zrovna letos si dalo záležet, nemá akce chyb. Když se dostatečně cyklisté vypovídají, po zádech poplácají a mnozí i srdečně obejmou, jede se na společný oběd. Ten letošní byl v malebných Blatcích, od Housky jen co bys dohvízdnul a kamenem dohodil. Poslední léta nechybí zastaveníčko v Janově Vsi. Zde na své chalupě nás Lucie a Petr Berouškovi zvou na jedinečný, báječně čerstvý jablečný mošt. Kdyby si však někdo myslel, že tímto všechna legrace končí, je na omylu. Tak například u samotného náčelníka Michala 1/3 se ději věci... Míla Makovský, námi cyklisty zvaný "ústecký Miloš", popsal sobotní pohouskové finále takto:
Michal si v pátek koupil novou rozkládací postel, s tím, že jí složí sám. Po telefonu jsem mu to rozmluvil a řekl, že mu pomůžu, ať počká do soboty, ve dvou to bude rychlovka, to je jasný. "Po Housce to přeci v poho zvládneme a ještě pokecáme..." říkám. Po zdařilém výletě se tedy o sobotním večeru pouštíme do skládání "luxusní" rozkládací postele. Po prvních minutách zjišťujeme, že taková rychlovka to zase nebude. Návod ke složení by nerozluštil ani inženýr specialista na nábytek a navíc na mě přichází krize z únavy. Vyzývám Michala, ať pustí rádio s mými oblíbenými hity, jinak to nedám a usnu. Pustil nějakou muziku snad z 60tých let. To mě moc neprobralo. "Sakra, dej tam něco pořádnýho, jinak usínám" zdůrazňuji zdvořile. Dal tam Mika Oldfielda z dob, kdy jsem byl ještě v pubertě. "Je to lepší, ale furt to není vono" říkám. Asi po 20ti minutách vstávám k tomu jeho rádiu a naladím pořádnou stanici s moderní muzikou. To bylo to, co mě postavilo opět na nohy a montáž najednou dostala na obrátkách, prostě mi to opět začlo myslet a to je to, oč tu mělo běžet. Kolem půlnoci ze mě vylétla hláška "tohle je lepší, než Silvestr". A bylo. Smíchy jsme se neudrželi. Bohužel, i přes toto pozitivum jsme tu postel stejně skládali dlouho, až do nedělní jedné hodiny. Uff. Věděli jsme, že nás ráno čeká nová cyklistická výzva - Ještěd!
To je však zase úplně jiná vyprávěnka... ;-)
(zaznamenala HarmIva)
