Kolem Kytlice a domů na kole
Premiéra, kdy Karel naplánoval stodoláckou akci, aby ji pak společně s Jaromírem vedli, začala netradičně. Dá se však říci, že v obraze typicky heavy metalovém, jak jsme si někteří mezi sebou zvykli říkat...
___________________________________________________________________________________
Před čtvrtou odpolední v pátek vyrážíme rychlíkem z Prahy, v Kralupech přistupuje Jana. A tak bylo nás pět... Po přestupu v Ústí nad Labem opouštíme vláček v Benešově nad Ploučnicí. Ještě na nádraží se přitočí ke Karlovi paní s prosbou, zdali by neosvobodil její kolo přivázané zámkem k plotu. Zapomněla si klíček od zámku v práci a domů to má pěšky daleko. Karel zámkem lomcuje, lomcuje a po chvíli vítězí - šťastná paní s díky nasedá na svůj uvolněný bicykl a odjíždí. O další rozruch se postarám já, ale to až o sobotním odpoledni. Tak nepředbíhejme... Od nádraží i my pokračujeme kolmo. Přes Českou Kamenici, podél říčky Kamenice až do Kytlice. Celkem 22 km. V kytlickém penzionu U lucerny jsme těsně před 20-tou, už se začíná šeřit. Ubytujeme se, chutně povečeříme, vykoupáme. Přesně v tomto pořadí. Když padneme kolem půlnoci do kanafasu, jemně prší...
___________________________________________________________________________________
Prší i v sobotu ráno, bečící ovce v přilehlém výběhu se dožadují snídaně. Tu my máme objednanou na osmou hodinu, ale přicházíme skoro v půl deváté. Není kam spěchat. Nakonec přece jenom vystihneme okamžik, kdy z nebe nic nepadá a šlápneme do pedálů. Chřibská, Doubice, Stará Doubická cesta, Zadní Doubice, Hinterhermsdorf, okruh u sousedů v Sasku, Zadní Doubice, Kyjovské údolí. Celé dopoledne je to o navlékání a svlékání pláštěnek, snažíme se být mokří co nejméně. V Českém Švýcarsku je ovšem nádherně i za mokra a takový duhový most, když se klene přes roztodivné pískovcové skály... Prší i přes oběd, který s chutí vdechneme ve známé hospůdce Na Fakultě. Po 15 hodině déšť ustává, dokonce vysvitne blahodárné slunko. Ten den už nekápne a my si můžeme konečně užít cyklojízdy v úžasné krajině. Tedy jak kdo. Ku příkladu já v Krásné Lípě zjistím, že my chybí komplet celá cyklobrašna. V ní mimo jiné peněženka, doklady. Už vím, proč bylo mé kolo tak lehké... Ženu se znovu k ústí Kyjovského údolí, Jaromír mě doprovází. Znamená to 3 a půl km k hospodě, kde jsme jedli, a 3 a půl zpátky. Mám štěstí - je tam. Opuštěná venku na lavici před hostincem, šedě ošuntělá. Proto jí asi nikdo nevěnoval více pozornosti. Teď si náležitě kola užívám i já. Bereme to přes Rybniště, hustými lesy Lužických hor, občas romanticky rušenými prosluněnou mýtinou. Cítíme houby, však zde taky rostou - Karel ze sedla kola vidí statného hříbka praváka. Úlovek večer předáváme v kuchyni našeho penzionu. Pokračujeme Tolštejnskou cestou, kolem hory Jedlová. Její vrchol 774 metrů nad mořem si necháme na příště. Tak aspoň památeční fotečka samospouští Jaromírova fotoaparátu. Ještě úchvatný sjezd do Kytlice a jsme doma U Lucerny. Ujeto 68 km.
___________________________________________________________________________________
Po nedělní snídani si všechno sbalíme, abychom realizovali návratový cyklovýlet k našim pravým domovům. Hned z Kytlice nás čeká výživný kopec, za odměnu pak radostný sjezd. Je opravdu hezky, slunečno i frišno, kocháme se. Lužické hory jsou krásné! Směřujeme na Prácheň u Kamenického Šenova. Zdržíme se u Panské skály, přírodně jedinečného útvaru, zvaného též Varhany. V tomto chráněném území o nadmořské výšce 560 až 597 metrů obdivujeme svislé pěti až šestiboké sloupce z čediče, dosahující délky až 12 metrů. Uspořádány jsou vedle sebe jako píšťaly u kostelních varhan. Když se dostatečně vynadíváme a vše vyfotíme, napojíme se na nedalekou asfaltobetonovou cyklostezku. Nese taky jméno Varhany a spojuje města Českou Lípu a Kamenický Šenov. V podstatě kopíruje profil zrušené železniční tratě. V celkové délce 17 km byla cyklostezka dokončena loňského roku 2013. Jede se nám skvostně, protože s kopce :-). Českou Lípou jen projíždíme, s obědem počkáme až do obce Zahrádky. Pak nás ještě čekají Holany, Dubá, Vlkov, Střezivojice - zde dáme malou pauzu s kávičkou či kofolou a hlavně se zmrzlinou. Lenka rozdá zbytek sušeného masa, kterým nás o víkendu zásobovala. Taková prima masově slaná žvýkačka. Zbývá projet Dobřeň, Kokořín, Janovu Ves, Bosyní, Vysokou, Střednici, Chloumek a jsme na Mělníku. Tachometr ukazuje pěkných 85 km. Jana s Karlem zjišťují, že jim na Kralupy právě teď nic nejede, že budou muset pokračovat po ose až domů. To Lenka, Jaromír a já se rychle s Kralupáky rozloučíme neb nám vlak ku Praze jede. Ve vláčku hodnotíme akci jako velmi zdařilou a ujišťujeme se, že v Kytlici jsme nebyli naposled.
___________________________________________
Zaznamenala HarmIva
