Když zkušený stodolácký organizátor ZdeFol vyhlašoval tuto akci, doufal, že se přihlásí víc jak jeden cyklista. Že se nikdo nehodí marod. Že si nebude muset nakonec pořizovat psa, který by ho na výletech doprovázel. Vždyť počasí slibuje býti v prvé dekádě března víc jak přívětivé a navzdory ještě astronomické zimě už mile jarní...
Sraz máme na Palackého náměstí v devět a dle instrukcí hledět k Vltavě. Odtud po mostě přes řeku lídr Zdeněk přijede. Známé firmy jsou ovšem rády, že sem vůbec dorazí jakž takž včas. To Zdeněk je už dávno na Palačáku. Obhlédne svou nečekaně početnou cykloskupinu a zvolá: "Tak už jsou tady konečně všici, dokonce i Kralupáci, tož můžeme vyrazit!" Účast je opravdu silná, po cestě se připojují další cyklisté. V jednu chvíli je nás dokonce 15 a to už si dělá Zdeněk zase starost, jak se vejdeme do jedné hospody. Na slibované modro si musíme zatím taky počkat. Podél řeky se válí mlha a slunko ne a ne se jí prokousat. Míjíme lávku zavěšenou pod Radotínským mostem. Je dlouhá 225 metrů a má překonávat Vltavu mezi Komořany a Lahovicemi. Právě se dodělávají nájezdy, aby sem mohli lidé vstoupit či vjet na kole. Snad v květnu bude vše hotovo. Čtyři cyklisté z naší skupinky se protáhnou mezi stavebními dělníky a visutou Lahovickou lávku otestují ještě dnes... Od Černošic nám jede v ústrety A8. Za černošickým nádražím nás zatáhne do zdejší vyhlášené cukrárny. Projet touto obcí střediskovou a nestavit se zde, to prostě nelze a tak prvně pauzírujem. Při čaji či kávičce sladce s dortíkem i pikantně nad obloženým chlebíčkem. Příjemně osvěženi upalujeme dál. To už podél Berounky. Po mlze ani památky, zřejmě se zalekla rozpínavě mladého jara, které si ještě skoro 2 týdny mohlo dát na čas. Po poledni dorazíme do Srbska. Dobrých hospod, kde umějí vařit, je zde hned několik. Ovšem taky pěkně plných natěšených výletníků. Zdeňkovy obavy, že se do jedné všichni nevejdeme, jsou na místě. Lídr tedy zavelí přesun do terénu. V bezprostřední blízkosti řeky po nezpevněné cestě směřujeme pod Tetínské skály. Pak bez jakéhokoliv varování zprudka točíme a následně ještě prudčeji stoupáme... Neříkal Zdeněk, že to bude pohodová projížďka podél vody? Myslí si Ferda, ale šlape statečně dál. Vědět tak, že to dnes bude vysoko, hodně vysoko nad řekou... Uff! Úzká a strmá asfaltečka nás přivede na okraj obce Tetín. Konečně nahoře. Zájem máme především o výhledy z Tetínské skály, místa kdysi slavného to slovanského hradiště. Po kozí stezce tam vytlačíme své bicykly. Odměnou jsou nám skvostné záběry na Berounku, tu s městem Beroun v pozadí, tu s pohledem k Srbsku. Když se dostatečně vynadíváme, pokocháme a vše zfotodokumentujeme, je konečně čas na hospodu. Zahučíme do té tetínské, kde sedíme venku a vidíme na kola. No, už jsme si na našich společných výletech pochutnali lépe (však my si to příště vynahradíme). Dnešní cíle jsou přece zcela jiné. Najít osadu Koda a vyvěračku Kodského potoka. Zdeněk nás vede neomylně a zanedlouho pár statečných již nabírá chutnou vodu do svých bidonů. Pokračujeme houpačkovitým lesním terénem, ale i loukou, ještě poněkud unavenou z letošní rozpačité zimy. V exponovanějších místech kola i tlačíme. Míjíme Korno a držíme se směru na Liteň, kde za obcí čirou náhodou narazíme na rodinnou hrobku Daubkových, majitelů zámku Liteň. Doba pokročila, stoupání na kopec Mramor nestíháme. Přece jenom se nacházíme ještě v zimním čase. Zdeněk slíbil, že Mramor se pojede někdy jindy. Přímočaře sjíždíme do Zadní Třebáně a přes Řevnice po cyklostezce zpět do Prahy. Ti, co dojedou kolmo po ose až domů, natočí svou první letošní stovku. Solidní výkon na začátek sezony. A vůbec, úžasný den to byl...
(zaznamenala HarmIva) 