Příjezd
Konal se v den, kdy se konají reje čarodejnic a proto byli účastníci, kteří dojeli na místo "sletu", jednou takovou vítáni. Večer byla společná grilovačka naloženého masíčka, buřtíků, klobásek a zeleniny na dvorku, ohraničeném ze dvou stran "naším" domem, ze dvou stran skálou
Den první
Probuzení do prosluněného rána, snídaně na dvorku s výhledem na modrou oblohu s kulisou zpěvu ptáků - co víc si přát. V devět vyrážíme na první cyklotoulky po jižních Čechách. Po zastávce na bechyňském náměstí, kde jsme zdolali věž kostela sv.Matěje a rozhlédli se do kraje sjíždíme do údolí Lužnice. V místě soutoku s říčkou Smutnou, nad jejímž tokem bydlíme, se napojujeme na turistickou červenou. Jedeme několik kilometrů malebným údolím v těsné blízkosti Lužnice, v jednom mistě překonáváme skalky, spadající do koryta řeky, po visutých lávkách nad hladinou řeky. V Týně nad Vltavou děláme malou zastávku na náměstí, někdo plení cukrárnu, někdo doplňuje tekutiny zlatavým mokem. Přes starý most se dostáváme na druhý břeh Vltavy, za krátko míjíme soutok Vltavy s Lužnicí. Cesta po asfaltu rychle ubíhá, další zastávku děláme v Albrechticích. Zde si jdeme prohlédnou unikátní hřbitov, jehož obvodovou zeď tvoří 108 náhrobních kapliček s malbami a veršovanými texty faráře Víta Cízy z let 1841 - 1854. Po kulturním zážitku následuje zážitek gastronomický na zahrádce místní restauračky. Posilněni pokračujeme k říčce Blanici, projíždíme obec Myšlenec a jsme v Protivíně. Zde se trojřadou platanovou alejí dostáváme do protivínského pivovaru a je provedena ochutnávka Platanu přímo od zdroje. Marta navrhuje pokračovat přes lesy přírodního parku Malého a Velkého Kamýku a tak záhy opouštíme silnici a pomalu stoupáme do lesů.Trochu bloudíme, ale GPS Toma a rada místního chataře nás nakonec navedou na tu správnou trasu a lesní cesty střídáme s cestou loukami a užíváme jarní přírody. Vracíme se do do Týna nad Vltavou, Tom s Marunou se zastavují na nákup, zbytek peletonu míří nejblížší cestou k terénímu vrcholu dne - k odbočce do Židovy strouhy. Tu projíždíme, nebo spíš brodíme a provádíme kola nejhezčí částí, která je vyhlášena v r. 1988 přírodní památkou.Je to kaňonovité údolí s mnoha brody, na jeho konci přecházíme starý kamenný most z počátku 19.století. Do Bechyně se vracíme přes bechyňskou "Duhu" - železobetonový most přes hluboké údolí Lužnice. http://www.mestobechyne.cz/cz/turistika/pametihodnosti/bechynska-duha/ Večer opět trávíme pod pergolou na dvorku, grilujeme a baštíme velkou mísu zeleninového salátu.
Den druhý
Probudili jsme se do dalšího slunečného dne, snídáme na dvorku a odjíždíme v devět ráno s cílem shlédnout Stádlecký řetězový most. Vyjíždíme směr severozápad, přes obce Raděnice, Rataje a Křída se dostáváme do obce Stádlec, pokračujeme přes poškozenou hráz Mlýnského rybníka a serpentinami sjíždíme do údolí Lužnice. Zde se kocháme posledním empírovým řetězovým mostem na území ČR, prohlášeným v roce 1959 technickou památkou, který od roku 1848 do roku 1960 překlenoval Vltavu mezi obcemi Podolsko a Temešvár. Z údolí jedné řeky do údolí druhé se postupně přestěhovalo 2000 žulových kvádrů o váze 1000 tun a 1100 ocelových součástek, které vážily dalších 100 tun. Každý kousek musel být pečlivě očíslován, aby se při opětovném sestavování dostal zpět na původní místo. Slavnostní otevření obnoveného mostu se konalo 25. května 1975. více na: http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1dleck%C3%BD_most ,zde i foto "dvoumostí" u Podolska Po prohlédnutí mostu a posilnění z vlastních zdrojů pokračujeme přes Malšice a Lom do Sezimova Ústí. Zde jde část peletonu na prohlídku zahrady a hrobu Edvarda Beneše a jeho ženy, druhá část jde obsadit místa do zahrádky blízké restaurace. Po posilnění směřujeme podél břehu Lužnice..., Tom zišťuje, že píchnul a toho zbytek výletníků ráda využívá k lenošení na posekané louce. Po vynucené, ale pro většinu příjemné pauze směřujeme podle řeky do Plané nad Lužnicí, odtud pomalu stoupáme do obce Želeč. Kolem nás se postupně stahují mraky, když se blížíme na hráz, odělující rybník Rytíř od Nového rybníka začíná bouřit. U zámečku v Černické oboře zvažujeme nucenou přestávku, ale Černický zámeček patří golfovému resortu a tam by asi na partu upocených cyklistů nebyli zvědaví. Milan obléká pláštěnku a tím dočasně zahání černá mračna kolem nás. Poslední zastávka před Bechyní je v Sudoměřicích u čurajícího Žižky - dřevěné sochy čůrající do necek, která je na dohled od kostela Všech svatých. I závěr druhého dne trávíme na dvorku s grilem, ale vzhledem k teplotě k flískám přibyly bundy, čepice, rukavice a deky.
Den třetí
Od noci prší, teplota klesla za 24 hodin o 10 stupňů - ráno se dospává, lenoší, povaluje. Snídáme o poznání později než předchozí dny, není kam spěchat. Postupně se všichni oblékáme do "civilu" a vyrážíme na prohlídku františánkého kláštera. Poslechneme o jeho historii, prohlédneme veřejnosti přístupnou část, část je využívána ZUŠ. Po prohlídce kláštera scházíme bychyňské schody ( dříve sloužily k vynášení vody z řeky do prostor kláštera, dnes se po nich běhají závody), v části Bechyně zvané Zářečí prohlédneme prodejnu keramiky, která je součástí keramické dílny, kolem jedné z věží opevnění stoupáme podle zámku zpět nahoru do města. Na oběd nás jde větší skupina do restaurace v historickém domě na náměstí. V salonku si Jirka, snad omylem, objedná dvě svíčkové, jednu normální a jednu "s šesti. Než ostatní snědí svojí porci, on má v sobě dvě svíčkové a 11 knedliků :-). Po obědě ještě procházíme zámeckou zahradu, odkud je pěkný výhled na řeku a Zářečí, potom jdeme shlédnou muzeum Klubu českých turistů v historické budově bývalé synagogy. Přízemí je věnováno turistice, parto historii židovské komunity v Bechyni a okolních obcích. Tečkou vycházky je návštěva cukrárny, kde si Jirka, po hodech v restauraci, opět obednává - dva dorty. Kam to ten hubeňour dává ??? Zbytek dne už trávíme poleháváním, pospáváním, luštěním křížovek ...., jen Michalovi vyjíždějí na krátký výlet podle mapky cyklotras z infocentra. Večer je nemilo a nevlídno, proto zatápíme nikoliv v grilu, ale v kamnech a děláme si příjemný večer se zpěvy.
Den čtvrtý
Sice chladno, ale azúro !! S přibývajícím slunečním svitem stoupá teplota, pár otužilců absolvuje snídaní pod pergolou. Naše hodina - devátá ranní a my se v plné sestavě a plné polní - cyklistické fotíme na dvorku chalupy. Dnešní cíl - dojet z Bechyně do Temešváru a podívat se na místo, kde do roku 1960 stával onen řetězový, dnes už Stádlecky most. Při včerejší odpolední vyjížďce Marta s Frantou projeli prý hezkou lesní cestu - tedy vyrážíme v jejich stopách. Z našeho Plechamru sjíždíme na most přes říčku Smutnou, pak stoupáme silnicí k přírodnmu parku Plziny. Krásnou lesní cestou projíždíme PP a užíváme krás kolem nás - zeleň všech odstínů někdy nasvícená slunečními parsky, někdy ve stínu jiných stromů. Už po silnice dojíždíme do Veselíčka, kde si dáváme svačinovou pauzu Odtud pokračujeme chvíli pampeliškovými loukami, chvíli po silnicích ... lesní cestou sjíždíme do Podolska na břehu Orlické přehrady. Od přehrady nás čeká vystoupat na 510 m dlouhý Podolský most, který spojuje obce Podolí a Teměšvár. V době svého vzniku patřil nový podolský most díky 150 metrů dlouhému oblouku k největším v Evropě a pro zvláštní vznosnost a lehkost byl nazýván branou do nebe. Na první pohled strohá konstrukce, na druhý architektonický skvost - to je podolský most. Ostatně na předválečné výstavě v Paříži získal zlatou medaili a titul „le beau pont de l´Europe“, tedy Krásný evropský most. Dalšího ocenění se dočkal v roce 1939 na výstavě v belgickém Lutychu.Zastavujeme jak na mostě, tak na blízké vyhlídce, odkud je hezký pohled nejen do údolí Vltavy, ale i na most. Z vyhlídky si vyšlápneme do Temešváru a zpět přes most směřujeme do Podolí, na oběd zastavujeme v motorestu za mostem. Neděle se přehoula do odpoledne a tak nezbývá, než směřovat zpět do Bechyně. Tom si dělá ještě jednu pauzu v pivovaru v Dražíči, postupně se všichni sjíždíme na chalupě, balíme,vymetáme, uklízíme. Ve čtyři hodiny, kdy dokončujeme hrubý úklid, přichází paní bytná - chválíme jak ubytování, tak vesměs upravné vesnice a městečka terými jsme projížděly, tak i samotnou Bechyni. Loučíme se a postupně se rozjíždíme do svých domovů a došedi všedních dní.