Když JPK vyhlašoval 35. ročník běžkované po Orlických horách na tradičně třetí únorový víkend, netušil, že letošní zima vykrystalizuje poněkud netradičně. Tak nějak víceméně beze sněhu, maximálně s chabou pokrývkou na hřebenech. Přesto se našlo 10 statečných, co do Rokytnice v Orlických horách přijeli. 4 od Brna dvěma auty a 6 od Prahy vlakem. V něm bylo navzdory tomu všemu docela veselo a aby nebylo pochyb, že Orličky budou, zašuměly a hned se vypily tři lahve Bohemky DEMI SEC po 0,7 litru (dvě flaše zbyly na zpáteční cestu).
Ubytováni jsme všichni skvostně v penzionu Rampušák na náměstí v Rokytnici, kde navíc i výborně vaří. Nedostatek sněhu tedy můžeme kompenzovat přemítáním, jak výtečně jsme si pochutnali na šípkové omáčce či jelením bifteku a co si dáme příště - zdali jehněčí na houbách, králičí soté se špenátem nebo svíčkovou... Každopádně vynikající zvěřinovou zelňačku. V noci jemně prší a tak zprávy ze Šerlichu rozhodnou, že ráno po snídani vyrážíme nahoru do hor bez běžek.
Z Rokytnice na Šerlich se nablížíme busem. V pohorkách a jen s baťůžkem či ledvinkou. Jelikož je šedivě mlhavo, první naše kroky míří na Masarykovu chatu (1019 m). Zde chutně posvačíme (sladké knedle či zelňačku), doplníme tekutiny a vyrážíme na pěší hřebenovou túru: Z Šerlichu (1013 m) to bude k rozcestí u srubu pod Velkou Deštnou - zde chvíli posedíme nad šálkem čaje. Ze sedla pod Jelenkou (1048 m) se pustíme po červené. Nezapomeneme odbočit ke Kunštátské kapli (1037 m), zavzpomínat kdo kdy zde byl naposledy a sejít na Pěticestí (1004 m). K této křižovatce s kioskem se sbíhá řada značených turistických pěšin a pět zpevněných lesních cest. Po malém odpočinku s čajem a tatrankou se vydáme po žluté k lyžařskému vleku Říčky. Bláhově si myslíme, že se svezeme lanovkou dolu. Obsluha nás však vyvede z omylu - lanovka bere lyžaře pouze nahoru. Nezbývá než zaklít a sejít / seběhnout okrajem sjezdovky s technickým sněhem a doufat, že nebudeme smeteni příliš rychlým či nešikovným lyžníkem / snowboardistou. Kateřina s Ivou plánovaně dojdou pěšky přes obec Říčky až do rokytnického penzionu Rampušák. Na kontě tak mají 25 km. JPK s Iren, A8 a Ilon stihnou z Říček bus do Rokytnice. Moraváci křižují Orličky dle svých plánů. Důležité je, že se večer potkáme u večeře v penzionu Rampušák. V útulné jídelně s krbem nikdo nechybí.
V neděli nás obě brněnská auta všechny vyvezou až na parkoviště Hanička. Den slunečný, skoro jaro v rozpuku. Kolem Pevnosti Hanička míříme pěšky po červené na Anenský vrch (991 m). Naším cílem je vylézt na rozhlednu Anna a důkladně pohlédnout do daleka do široka. Což se nám podaří a my si ukazujeme Orlické hory, Králický Sněžník, rozhlednu na Suchém vrchu a okolí Rychnova nad Kněžnou i Žamberku. Taky hory v sousedním Polsku. Brňáci jdou omrknout ještě kostel v Neratově, my ostatní sejdeme po zelené malebným terénem do Horní Rokytnice. Po jedné pivní a čajové zastávce dokončíme nedělní túru po silnici až na náměstí k našemu Rampušáku. A po výborném obědě zde (jak taky jinak) ještě navštívíme Sýpku neboli místní Muzeum Orlických hor. Rokytnické náměstí s naším penzionem se topí až v kýčovitě
zlatavém západu slunce, když se zavazadly kráčíme na nádraží. Běžky jsme sice ani nerozbalili, za to důkladně naše tělo okysličeno ryzím vzduchem hor a duše obohacena zcela jinými zážitky. Orlické hory prostě stojí za každou návštěvu - s kolem, s lyžemi i jen tak pěšky. Tož uvidíme, která varianta to bude v Orličkách příště.
(zaznamenala HarmIva)