Největší horu Českého středohoří Milešovku možno spatřit z daleka široka. Ladným kuželovitým tvarem vznešeně dominuje nad ostatními vrcholy. Z její výšky 837 metrů nad mořem bývají prý nezapomenutelné výhledy. Mnozí z naší početné party turistů /cyklistů horu už kdysi slezli, ale jsou i tací, pro něž výstup na vrchol bude premiérou. Sraz určíme o sobotním ránu na pražském Masarykově nádraží. Jedeme vlakem na skupinovou jízdenku a tak výsledná cena pro jednoho vyjde v koruně české na polovic. Další 4 kamarádi přistupují v Kralupech na Vltavou. Z této tzv. kralupské sekce vlastně vzešla myšlenka k dnešnímu listopadovému pěšímu výletu. V Roudnicí nad Labem se do vlaku hrnou další čtyři naši. V čele s náčelníkem Mikem se z Mělníka nablížili k roudnickému nádraží autem. Všichni vystupujeme ve stanici Malé Žernoseky, kam z druhého směru od Ústí dorazila další posila. I s černým psem Bártem je nás 27 a s mikeovským pozdravem "heavy metal" můžeme vykročit. Z Opárenského údolí neplánovaný úhyb vlevo a pak prudce vpravo ke zřícenině hradu Opárno - počasí na poslední listopadovou dekádu relativně teplé, mezi ojedinělými mraky probleskuje slunko. Hospoda ve Velemíně velí k zastávce na oběd - docela chutně tady vaří a i pivko má říz. Objevují se další dvě spřízněné duše z Ústí nad Labem a rázem nás je 29. Samotný výstup na Milešovku je zprvu pozvolný, postupně se však turistická modrá zvedá, narovnává, aby ve svém finále byla co nejvíc příkrá. Už od Velemína vidíme vršek Milešovky zachumlaný v mlze. Ta je kašovitě hustá i během celého našeho pobytu /pohybu na vrcholu. Jsme rádi, dohlédneme-li na cca 10 metrů, o meteorologickou observatoř s rozhlednou skoro zakopneme. Takže pro ty úchvatné, dech beroucí výhledy sem musíme ještě jednou. Nevadí, i tak se nám zde líbí. Aby ne, když si můžeme ve zdejší osvěžovně vybrat z několika odrůd vín bílých i červených... Venku před hospodou slušně fouká - s průměrnou rychlostí 28 metrů za hodinu je vrchol hory údajně největrnějším místem republiky.
Sestup dolů po modré a pak po červené turistické až do Milešova je rychlejší. A taky veselejší - někteří z nás jsou i dost rozverní. Po silnici odpochodujeme do Velemína, kde si počkáme na autobus k vlakovému nádraží v Lovosicích. V nohou cítíme solidních 20 km. Rychlík na Prahu stíháme tak tak. Dobrá nálada nás neopustí ani v kupé. Všichni totiž víme, že i v sychravém listopadu se výletům může dařit a to velmi. Nezáleží však jenom kam a kudy jdeš, nýbrž i kdo tě doprovází.
(zaznamenala HarmIva)