Úvodní stránka » Články » 2013 » Přírodní park MEANDRY Chřipská, podzemní továrna Rabštejn Janská nebo obráceně

Přírodní park MEANDRY Chřipská, podzemní továrna Rabštejn Janská nebo obráceně


Do Jánské - Rabštejna na nádvoří podzemní továrny přijíždíme před desátou dopolední nakonec čtyřmi auty. Je sobota a nás celkem 13 + velký černý pes Bárt. Našemu průvodci je něco kolem 70 let. Odborník na danou problematiku, 100% nadšenec, trochu cholerik. Jedinec s velmi kvalitními znalostmi, možná náležitě nedoceněnými. V průběhu těch pár hodin, co v jeho společnosti strávíme, si na jeho osobitou rétoriku tak nějak přivykneme. Naopak to platí též, počáteční podrážděné naladění pana průvodce se rozpouští a on, zjevně ve svém živlu, nás nakonec taky bere.
V údolí řeky Kamenice během II. světové války vznikla podzemní továrna, dnes vlastně Museum koncentračního tábora. Díky expozicím v podzemních chodbách se podrobně dovídáme o historii Rabštejnského údolí. Jak se zde v letech 1944 až 1945 v utajení vyráběly části pro letadla Junkers, Messerschmidt, pro vrtulníky. Jak zde žili a pracovali vězňové koncentračního tábora. Mnozí z nich zde i zahynuly, zejména práce při ražení štol byla těžká. Labyrinty podzemních chodeb v pískovcových skalách čítají 4500 m. Než se z temna a chladu, mnozí už skoro zmrzlí, vymotáme na světlo boží, uplynou téměř tři hodiny. Tak honem do aut a rychle se přemístit do Jetřichovic č. 73 ke Svobodnému pánu z Falkenštejnu. Ještě rychleji se zde ubytovat, abychom odpoledne stihli pěší túru v tomto malebně divukrásném kraji... Nakonec se uskuteční parádní odpolední pěšárna. Přes pískovcový skalnatý kopec Mariina vyhlídka /428 m) s dřevěným altánkem a skrze Purkartický les s mohutnými skalními pískovcovými stěnami. Podzim hraje všemi barvami, ty se mezi sebou jako by trumfují, která bude mít navrch... Dělíme se na dvě party – jedna chce vidět ještě dnes Malou Pravčickou bránu a skalní loupežnický hrad Šaunštejn, druhá za světla a beze spěchu se vrátit ke Svobodnému pánu. První skupinku dostihne tma ještě ve skalách. Maje však čelovky, zvládnou všichni tuto noční bojovku bez ztráty kytičky. Druhá parta se
vyškrábe až k dřevěnému přístřešku na pískovcovém ostrohu zvaném Rudolfův kámen (484 m). Odměnou jsou úžasné výhledy do nádherného Českého Švýcarska. Při sestupu po červené turistické se míjí rozcestník Pohovka, která svým kanapovitým řešením přímo vybízí k spočinutí, odpočinku... Stodolácká parta neváhá, usedne a kolemjdoucím turistou se nechá vyfotit.
Následující neděli po vydatné snídani vyrážíme na výlet celodenní. Dle velitelky Majky-Teruny taky "cestou značenou-neznačenou". To jest po značkách jen diskrétně se objevujících v našich mapách, barevně však neznačených. Často však jde o pěšiny na vlastní pěst přes hory a doly. Kdy přelézáme i podlézáme popadané stromy, prodíráme se roštím, přeskakujeme potoky. Vodami meandrovitě širšími a hlubšími se dokonce bosky brodíme. S trochou adrenalinu, ovšem v plném soustředění, aby nám náhodou něco neuplavalo či nedobrovolná koupel aby nebyla... Projdeme linii několika řopíků, opevnění z konce 30. let, doby před II. světovou válkou. Tato pomyslná čára mezi betonovými střílnami vede většinou při okraji lesa, co sousedí s rozlehlými loukami. V šťavnaté zeleni se ztrácíme jako malí brouci a berušky... Teruna nadšeně vrní, fotí, kolem bunkrů pobíhá a poskakuje ve směru boční palby ;-). Přes Všemily podél meandrů Chřibské Kamenice se dostaneme k tábořišti U Ferdinanda. Dle plánu se k nám připojuje Jaromír, taktéž bunkrový specialista a nadšenec. Přijel vlakem do Sudet až dnes dopoledne. Mezitím dozrál čas k obědu - pochutnáváme si na buřtících a klobáskách, nad ohýnkem opékaných. Na rošt (co ho celý výlet Teruna na batohu nesla) v alobalu rozložíme přinesená masíčka, zeleninku, banán. Spláchneme plzničkou, ani nevadí že lahvovou.
Ze Srbské Kamenice teď již pro změnu po modře značené šplháme postupně nahoru, pak zase zprudka dolů a hle, jsme u Dolského Mlýnu! Kde Pyšná princezna Krasomila s králem, vlastně zahradníkem Miroslavem před zbrojnoši se ukrývala. Během povodní v srpnu 2010 rozvodněná říčka Kamenice mlýn solidně zatopila. Jen co se nabažíme zvláštní hastrmanské atmosféry, vracíme se po žluté do Jetřichovic. Letní čas se o tuto poslední říjnovou neděli v brzkých ranních hodinách přehoupl do zimního a tak už za tmy se v hospodě stavíme na jedno točené orosené. Více a zvesela to pak roztočíme v klubovně u Svobodného pána z Falkenštejnu, kde příjemně o tomto prodlouženém víkendu bydlíme.
Státní svátek 28.října vyšel letos na pondělí. A taky vyšlo neuvěřitelně skvělé počasí, kdy slunci ukazujeme naši kůži v krátkém rukávu a s nohavicemi ke kolenům. Podezříváme velitelku Terunu z techtle mechtle se sv. Petrem. Ať už je to jakkoliv, vykračujeme si hezky i v pondělí - Pavlínino údalí, reliéfy sedmi trpaslíků a jejich černovlasé Sněhurky v katastru obce Rynartice, hospůdka Na Konci světa, Křižový vrch (408 m). Na posledně jmenovaném kopci sbíráme positivní energii a meditujeme...
"Na Křížovém vrchu silněji zde fouká, vítr nám rve vlasy a s některou i cloumá, tělo kymácí se...
Energii nasaješ dřív než řekneš švec, obzorem se potěšíš, to jistá je věc. 
Duj, větříčku, duj, se správnou náladou k nám připluj a legraci udržuj... " :-)
Najdeme turistickou modrou, abychom ji za chvíli opustili. Dále značenou neznačenou, cestou necestou, blátem, bahnem, bažinou. Ach, ta lesní technika! Horší jak stádo divokých prasat. Někdo je zmazán více, někdo méně anebo taky vůbec. Polenovým dolem přetneme důl Haťový a vystoupáme na Vilemíninu stěnu (442 m). A opět božské výhledy! Ještě chceme na zřiceninu Falkenštejn, nedaří se však skrze vzrostlé roští na ni trefit a tak to vzdáváme. Nevadí, zbylo nám aspoň něco na příště. Dobrý důvod vrátit se v tyto krásy země naší.
(zaznamenala Harmiva)