Na divokém severu hlásí rosničkáři počasí nejvlídnější z celých Čech (byla by blbost jezdit jinam). A když sobotní cykloakce z Ústí nad Labem, tak jedině pod taktovkou ústeckého Miloše. Náčelník 1/3 velení domorodému cyklistovi s důvěrou předává. Před ústeckým nádražím se přepočítáme (kvůlivá přesnému vyhodnocení eventuelních ztrát) a dospějeme k pěknému číslu 18. Vlakem cestoval i sám Michal. Originálně a neotřele, jak hodno jest jeho náčelnické pozici (dalo by se říci, že skoro řídil lokomotivu).
Miloš nás vede přes Trmice, kde drze bereme za kliku oplocení a dostaneme se tak do areálu místního zámečku (což se neuskutečnilo při vyjížďce před měsícem - asi nikdo nezkusil tu kliku... ). CVAK - kolektivní foto je na světě. CVAK - další pak u Stadic před památníkem Přemysla Oráče po té, co projedeme kolem Královského pramene. Místo do Roudníků na jarní guláš pak směřujeme na kuřecí rizoto do Kocourova.
V těsné blízkosti železniční zastávky Řehlovice si trochu zapátráme. Jaromírovi totiž do "sbírky bunkrů" chybí jeden z konce 30 let. Netrvá to dlouho a travinami i trním zarostlý bunkr máme. Střílna z kvalitního dřeva míří na trať a hlídá i oblast za tratí, kde se nachází obec Hliňany a řeka Bílina. Jaromír fundovaně pohovoří o pohnuté historii vzniku podobných bungrů a my jen zíráme... Po tomto krátkém zastavení upalujeme přes Radejčín, Kletečnou, Bílý Újezd, Velemín a Milešov. Hora Milešovka (837 m) na nás shlíží pěkně s vrchu. My jí věnujeme jen letmý pohled a už se chystáme k poslednímu stoupání o 12-ti stupňovém sklonu. Následuje příjemný sjezdík. Ještě nepřehlédnout pravostranné odbočení a už jsme v cíli. Ústečtí cyklisté právě poobědvali, platí a uvolňují nám místa v útulné hospůdce Kocourov. Jejich velitel Mirek Konopásek je účastí naší 18-ti členné cykloskupiny nadšen a nemálo potěšen. Předem objednané rizoto spláchneme spešl pivem Kocour, nefiltrovaným, lehce nahořklé chuti. Michal si navíc připije s Honzou Zídkem na 20 let trvající známost, spolupráci kolem cestování a hlavně na přátelství. Mnozí pak končí moučníkem v podobě horkých malin, koláče či palačinek se šlehačkou.
Po kocourovském obídku nás čekají převážně úchvatné sjezdy do nížin Lovosicka. Přes Brozany nad Ohří se dostaneme k Labi na cyklostezku a po ní do Roudnice nad Labem. Zde někteří sednou na vlak, zamávají a už jsou v trapu směr matička Praha. Zbylí cyklisté se vracejí po okreskách do Kralup. V příhodném místě se rozloučí a k Mělníku odpojí náčelník. Na začátku Kralup při vltavském břehu většina pak podlehne velké chuti na kvasnicovou jedenáctku Svijany (tachometrem natočeno přes 90 km, tak co). Ubrání se pouze Honza Z. s Ilon Málkovou a do Prahy dojedou po ose. Tři cyklisti, co jsou v Kralupech doma, doprovodí ty zbylé čtyry k vlaku na Prahu. Navzdory línému jaru, které letos dost zaspalo, končí opět jedno velmi zdařilé České středohoří na kolech. Středohoří stabilně krásné, obdivuhodné i dech tající.
(zaznamenala Harmiva)