Měkké přední kolo jsme zjistili hned po výstupu z vlaku na nymburském nádraží. Byla to píchlá cyklo-duše Ilony. Její výměna nás však příliš nezdržela, neb ji provedl rychlý a šikovný Honza 6. Pak už jsme se rvali jen s protivětrem, který proháněl po obloze i deštěm hrozící mračna. Některá vyhlížela vyloženě bubákovitě, kapek však spadlo k zemi opravdu jen pár a spíš vedle nás než na nás. Prostě dá se říci - nepršelo.
Přes Písty a Sadskou se dostáváme do Milčic, kde přibíráme Milenu s Ivanem. Ti dojeli po ose ze svého Kostelce a už na nás nějakou tu minutku čekají. Čeká i významný kronikář 18 století, selský písmák František Jan Vavák, milčický rodák. Tedy jeho pamětní deska s vyčerpávajícími informacemi. Mineme Talce a přibrzdíme u zámku v Radimi. Je v novém hábitu, opraven a čerstvě omítnut. Lákavá je i stylová zámecká cukrárna. Otvírá bohužel až o druhé odpolední. Tak jen pár fotek a jede se dál. V Klášterní Skalici míjíme torso cisterciánského kláštera, 10 metrů vysoký gotický pilíř. Ještě pouhé tři kilometry a jsme v Kouřimi. Ve městě se zašlou slávou, která se na pomyslném vrcholu držela od 15. století až do r. 1848. To bývalo město centrem rozsáhlého kouřimského kraje. Po písmáku Vavákovi je to dnes druhý cíl našeho výletování. Takže se zdržíme o něco déle. Naši cykloturistickou družinu posílí Máša. Na kouřimském náměstí nás už nedočkavě vyhlíží. Po obědě dojde konečně i na cukrárnu a nejenom Pepe je spokojen. Rozhodně neopomeneme nabízející se historické pamětihodnosti jako je kostel sv. Štěpána. Ukázka nádherného prolínání slohu románského s gotickým! Nebo další dominanta náměstí, hranolová zvonice v goticko renesančním slohu, vysoká 34 metrů. V bývalé staré gotické radnici, barokně přestavěné, je umístěno muzeum. Nedaleko městského úřadu se vyfotíme s ocelovým závažím, co ukazuje astronomický střed Evropy. Ten pravý průsečník 50. rovnoběžky a 15. poledníku se nachází kilometr a půl od města směrem na Kolín. Ke žluté tyči kdesi v polích se však už nedostaneme. Ála 8 získá nezbytná razítka do svého turistického zápisníku a tak můžeme pozoruhodnou kouřimskou lokalitu opustit. Končí víceméně rovinatá část našeho putování a nastává "jízda v houpačce". Oleška, Nučice, Výžerky, Oplany. Lesní terénní vložka po cyklotrase. Úžasná mimo jiné v tom, že se vine příjemně s kopce. Za Stříbrnou Skalicí odbočíme v Rovné k zajímavému kostelíku, obklopenému malým hřbitovem. Jedná se o jednu z nejvzácnějších románských památek v Čechách, pocházející z 12. století. Slib, že zařadíme i sakrální turistiku, úspěšně plníme. Poslední pivko dáme v hospůdce Marjána a dojíme zbytky svačin. Jen Meruňka hlad nemá - ten se určitě přihlásí extra v nejméně vhodnou chvíli. Marta pohovoří o jednom pěkně vymyšleném výletu, který však zrušila, neb jejího muže Frantu bolela noha a pes 2 dny nežral. Kdosi podotkne, že horší by to bylo obráceně. Sjedeme k Sázavě, kde vítr nefouká, slunko se samolibě prohlíží ve vodní hladině a vůbec je zde moc pěkně. Kopírujeme malebnou Sázavu a tři z nás (Harmiva, H6, A8) zavzpomínají, jak před 5 lety tuto řeku doprovázeli od jejího pramene až po soutok s Vltavou. Chocerady, Čtyřkoly, Čerčany... Zde na nádraží Tomáš zjistí, že vlak do Prahy jede za 8 minut. Běží k pokladně urychleně koupit skupinové jízdné. Meruňka dostává hlad a vytahuje svačinu. Do vlaku se vtěsnáme jen taktak, jelikož nějaká kola tam už jsou. Vyfoukáni,.plni zážitků, příjemně unaveni. Velitelka Danuška může být s dnešní akcí i s námi všemi navýsost spokojena.
(zaznamenala Harmiva)
