Tak jsem se vydala za hranice všedních dnů a bylo to fakt náročné..ale obstála jsem-nezranila se a adrenalinové zážitky jsme si s Irenou odbyly hned první den. Pak jsme byly naprosto nenápadné účastnice zájezdu.
Každý den byl krásný , co vám budu povídat….skoro všichni vědí, o čem mluvím. Popis tras a fotky-dodají doufám ostatní.
Veselá historka z natáčení
Uzavírat konec pelotonu, mi většinou nevadí, ale přece jen mne Mike musel už první den povzbuzovat, když jsem už ani tlačit kolo nemohla. 35°C a kopce. Jedinou povinností prý je, dojet včas na večeři..klidek, Marti, klídek !
Já rudá , dřina na spinningu moc nebyla znát -měla jsem trenovat jízdu v sauně!
Ubytování nemělo chybu- chci bydlet v bunkru!!!! Při stávajících vedrech, to byl přímo dar z nebes, když člověk zajel do klimatizovaných prostor.
:
Den prvý- po včerejší cestě a v nastávajícím vedru to šlo ztuha-jela jsem, pak jsem tlačila-začala se mi točit hlava a celkově mi nebylo do zpěvu. V dohledu byla přede mnou stále Irena a hlídala mne.
Najednou jak vám tak tlačím…..zahlédnu u kraje silnice kolo tak jakoby blbě ležící…je tu silnice zaříznutá do svahu-nahoru svah-dolů rokle. Kolo tu leží., Irena nikde. Snad nespadla do rokle? Volám a nic, čekám a nic… Nevybrala si pro úlevu nejlepší místo, ale když musíš-tak musíš !. Po 15minutách už začínám být nesvá -volám Michala, aby o nás věděl a nevím, zda je vše OK.
Někdo se pro nás vrací….a k naší úlevě-Irena se škrábe z rokle.
Čekala na mne, postavila kolo na stojánek!!! Kolo se jí převážilo, udělalo bác! A z předních řidítek se vysmekla taška s veškerými doklady,penězi,mobilem,tabletem…prostě se vším. Irena se vrhla za taškou, aby viděla, kam dopadne. Kabela se zastavila prý na místě dost neschůdném, nebezpečném- Zprávu dát nemohla.mobil byl v kabele…Neslyšela moje volání-dole hučel potok. Dramatický zážitek nakonec šťastně skončil-kabela se našla, Irena se vyškrábala na cestu a my doháněly peloton.
Michal si nás vzal na starost-všichni už byli v nedohlednu. Ale času bylo dost.
Cesta nakonec začala klesat, teplota začala klesat, má nálada začala stoupat.
U Thunského jezera nám dal Michal vybrat – kratší cestu, po frekventované silnici, nebo o 10km delší- ale krásnou cyklostezkou. Obě jsme toho měly dost – pojedeme tou kratší.
Jasan, trefíme, nestarej se…ted už nemůžeme zabloudit!!! - loučíme se, a Michal jede delší trasou.
Jak řílala Irena – najednou „nás to hodilo jinam“ a u rozcestníku zjišťujeme, že jsme na cyklostezce-tj- delší trase.
Nevadí, začíná se ochlazovat,zatahovat, fouká vánek, já chytla druhý dech. Najednou, kde se vzal-tu se vzal-Mike svým očím nevěří- Inu, nezbavíš se nás- jedeme taky cyklostezkou.
Michal se pokouší o další únik – já se tady vykoupu a doženu vás-jedte napřed. Ha ha
Kdo by si myslel, že tady sranda končí- mýlí se !
Jedeme si, vánek, vítr a pak vichr, žene se pořádná bouře…makáme, abychom se dostaly co nejblíže domovu. Ve vesnici SPIEZ už začínají velké kapky, přístřeší autobusové zastávky ještě hrdě míjíme. Začíná bouřka, slejvák , už se nedá jet dál. Nejblíže je přístešek u silnice-déšt je prudký a já vidím pod cestou takovou hezkou boudičku-kůlničku krásně se tam i s koly schováme.
Irena má pochyby, aby to na nás nespadlo. Ireno neboj!!!
Opřeme kola, sedneme si na práh dveří, Irena podává zprávu na velitelství-že jsme uvízly a po buřině přijedeme ale asi pozdě na večeři-jinak je vše OK. Ha ha…..
Prudký déšť, poryv větru, opřel se do jedné chatrnější stěny a už se stodola skládá a my stačíme jen vyběhnout a sledovat, jak se to vše složilo a úplně dole zůstala obě kola…a těžce zachráněná kabela je dnes již podruhé zase nedostupná.
Tentokrát jsme bez dokladů a peněz obě..a bez kol!
Tak pojedem domů stopem- tady nám ta kola nikdo neukradne. Docela se bavíme, šťastny, že jsme vyvázly bez úhony.
Odesíláme další SMS:
Jsme ve Spiezu, spadla na nás stodola, nemáme kola, ale jinak jsme OK.
Přestalo pršet, je krásně po dešti – my čekáme, že SMS někdo přijme-ovšem až v době večeře, -kdy budeme chybět-do té doby nás nikdo nebude hledat a signál do bunkru nedorazí-vedoucí Pepa H. musí vyjiít ven.
Kdybychom zůstaly pod troskami-najdou nás až by nadešel čas-tu ruinu odstranit.
V tu chvíli si Michal po vykoupání a po dešti šťastně šlape- a…. zase vy ?
Líčíme co se přihodilo, nejdříve nevěří-když uvěří-diví se. Ale oho by to napadlo, že na nás spadne kůlna?
Akce pokračuje. V duchu se loučíme s tím, že bychom vůbec do cíle dojely-odepisujeme bicykly ale hlavně,že jsme zdrávy!
Ručně se s haldou pohnout nedá, sehnat traktor vyráží Irena-naštěstí je vedle statek.
Sedlák se tváří odevzdaně, naštvaně ale traktor přiveze. S chapadly nadzvedne část prken-Michal odvážně po čtyřech leze pod trosky-nejdřív kabelu!!! Pak Irenino kolo. Nelíbí se to ale vosám- při pádu se jim rozbilo hnízdo a tak zaútočí . Ted je to vážné…několikrát bodnou .
Někde je tam ještě moje kolo.
Závěr:
Kola vytažena-obě jsou pojízdná!!! večeři jsme stihli, Michal poštípán, my máme za vyučenou.
Další dny už jsou jen krásné, krásné , namahavé a nic zvláštního se nestalo. Program, koupání,strava…..nádhera. Děkuji za možnost se zúčastnit a doufám, že ještě budeme moci s Irenou někdy jet s Mikem???