ORLIČKY: s kopce ze Suchého vrchu do Černého medvěda
O třetím únorovém víkendu to v Orlických horách s počasím vypadalo, jako by Vašek Havlík vybral to veškeré excelentní při své návštěvě Orliček o 2 týdny dříve. Všichni běžkaři se utápěli ve vlhké mlze, jsouce často rádi, že vidí aspoň jednoho-dva lyžníky před sebou. O výhledech v širou krajinu vůbec nemluvě. Prostě - tentokrát nebyly.
Nicméně 33 sobotních kilometrů se uběžkovalo solidně a v relativní pohodě... Na Šerlich (1010 m n.m.) se necháme vyvézt a odtud již s běžkami na nohou kolem Malé Deštné (1090 m) a Velké Deštné (1115 m). Jiráskovou cestou, t.j. turistickou červenou se dostáváme pod Střední vrch (1000 m). Tradičně stavíme u osvěžovny na Pěticestí (1004 m) - horký čaj s rumem nás uvnitř příjemně zahřívá... Sklouzneme se kolem Komářího vrchu (992 m), Anenského vrchu (991 m) a po tříkilometrovém sjezdu nakonec k pevnosti Hanička (748 m). Po hřebenu Žamberského lesa stále houpačkovitě klesáme. Úzké běžkařské dvojstopí od předchozích lyžníků je v hlubokém sněhu vachrlaté. Snažíme se doň nepadnout, neb následné škrábání na vlastní nohy namáhavé dosti. Dolů k Zemské bráně můžeme prudce krkolomným hangem nebo vlevo hladkou, lehce zasněženou, zákrutovitou asfaltečkou. K Orlické chatě U Rampušáka, kde 2x nocujeme, je to pak už co by kamenem... Točený Bernard, točená kofola, chutné polévky bramboračka s houbami či čočková, perník s polevou a kávičkou... Právě teď mají naše žaludky jednoznačně přednost před sprchou. Skvělé zakončení dnešních mlhových běžek, rádi se v jídelně u výčepu zdržíme. S dalším jídlem je to poněkud slabší. Kdo je na dietě, ten má obzvláště smůlu a nechytá se. U nedělní snídaně
neukecá už vůbec nic, ani ten perník mu nedají. Tak se raději sbalíme a s plnou polní, pod taktovkou našeho fýrera JéPého vyrážíme do nevlídného sněžení tam venku...
Zemská brána, romantické i majestátné skály v údolí Divoké Orlice, Pašerácká lávka a za ní Pašerácká soutěska. Mnozí jsme zde už po několikáté a stále obdivujeme, co zde příroda vykouzlila... S lyžemi v náručí či na ramenou překonáme nástrahy zasněžené a místy i zledovatělé soutěsky. Vedle jednoobloukového mostu z počátku 20.století se vyškrábeme na silnici. Je protažena až do Českých Petrovic, ale my za obcí Čihák opět vklouzneme do běžek. Po silně zasněženém poli, v mokré
chumelenici doťapkáme k petrovickému šlepru. Ten nás vytáhne na kopec, odtud kolem kaple na Adamově vrchu (765 m) - zcela ztracenou v houstnoucí mlze ji ani nevidíme. Je obleva a stále sněží. Čeká nás ještě nějak se skulit do Mladkova (505 m). Nejlépe po lyžařské sjezdovce. Ti, co si netroufají, běžky raději odepnou. Všichni se nakonec setkáme v Mladkově U Bohouše - chutně zde vaří, je teplo, nesněží tu a nefouká... Bez většího váhání dochází ke vzácné shodě - vzhledem k ne příliš vlídnému počasí a neprotaženým stopám to zabodneme nad drškovkou U Bohouše. Prostě zatlačíme slzu a stoupání na Suchý vrch (995 m) si dnes odpustíme. Zatlačíme druhou a jen zavzpomínáme na závěrečný, dechberoucí, prosluněný, minimálně 7 kilometrů dlouhý sjezd ze Sucháče do
Jablonného přesně před dvěma lety... Inu přitažlivost a jedinečnost
krásných hor je také v tom, že často nevíš, co ti ony přichystají. Lenošivý relax, více či méně upocenou tůru, blankytně modré bezvětří nebo i boj s přírodními živly? Dobře nasyceni a v dobrém rozmaru se přesuneme na nedaleké nádraží. Ve vláčku motoráčku pak vzpomínáme, hodnotíme i plánujeme. JéPé z vršku má velký úkol - zorganizovat Orličky 2013 a lépe než letos se vetřít do přízně sv. Petra. Tož všici se už těšíme! ;-)
Zaznamenala Harmiva
P.S. Těm, co si chtějí připomenout skvělý sjezd ze Suchého vrchu do Jablonného - nalistujte v kolonce Články "Orličky 2010".
