Mlýny na Kačáku
Okouknout mlýny na Kačáku, správněji na Loděnickém potoce, se rozhodlo v již chladnějším listopadovém počasí 7 statečných. Velení se ujal Zdeněk, který všechno vymyslel. Příliš neváháme, přiměřeně se oblečeme a hurá ke Kačáku. Mlýny už čekají.
Vyjížíme kolmo od metra ze Zličína přes Sobín. V hospůdce na Hájku vyzvedáváme Meruňku (= Marie = Maruna = Marunka) a jejího kamaráda Tomáše. Druhého kamaráda, plyšového (ale živého) oslíka podrbeme za ušima a uháníme na Úhonice. Při poměrně prudším sjezdu se nám dostane ledového polibku - sníme, jak osvěžující by jízda byla v parném létě... Údolí potoka v hábitu z jinovatky má však taky něco do sebe. Stavíme u prvního mlýnu - je to mlýn Kalousův a tak šprýmujeme, že třeba i Kalouskův ;-). Následuje mlýn Rejnov, kde vám v sezóně i nalijí. Pivo, limošku, čaj... 3.mlýn Fajmanův pozorujeme z dálky, přiblížit se moc neodvažujeme. Patří totiž k majetku známého úspěšného podnikatele Petra Kelnera. Taktéž hned sousední mlýn Dolněpodkozský, přestavěný v luxusní sídlo téhož bohatce. Jeden z nejlépe dochovaných mlýnu je Markův-Bočkův, v pořadí náš pátý. Činný byl až do roku 1951. Původně nesl název "Pod Berounským brodem" či "Podhorský". Pak byl přejmenován po rodině Marků, t.č. patří rodině Bočků. V okolí mlýnu je hustě rekreačních chat, teď v čase listopadovém většinou prázdných. Křižují se zde také turistické trasy, kterých dnes využíváme i my. Po jedné takové se dostáváme k Novému mlýnu. Je ze 17.století a zrovna teď u něho zvesela praská ohníček. Meruňka vytáhne párek, co měla schovaný pro spřátelené pejsky a Zdeněk moravskou klobásu + chléb, co měl mít k svačině. Honza 6 nakrájí a Vašek neméně odborně na klacíku opeče. Spravedlivě se všichni podělíme. Mňam! Nový mlýn je zajímavý tím, že v druhé půli 19. století zde byl zřízen na mletí nový parní stroj k posílení vodního pohonu. 7.mlýnem, ačkoliv zove se Suchý, prostupuje vlhkost a zřejmě i plíseň. Druhý název je Bozděchův mlýn - po roce 1870 zde totiž vegetují Bozděchové. Paní Ludmila Bozděchová, osobní sekretářka Emila Holuba, je také první ženou zaměstnanou jako poštovní úřednice v tehdejším Rakousku-Uhersku. K osmému Červenému mlýnu sjíždíme prudším terénním svahem (aby bez úhony, musíš být zdatný cyklista, prostě žádná legrace). O mlýnu se mluví již v 17. století, v současné době je užívám k rekreačním účelům. Dnešní cyklovýletování je vůbec hodně o terénu, o kořenech, balvanech i o nejednom malém brodu.Všichni vše bez problémů překonáme, zvláště Danuška si pochvaluje a užívá. Je hodina po poledni a tak se ohlížíme po vhodmém místečku k obědu. A vybereme pohostinství moc pěkné. V Podkozí postavili novou hospodu na místě té vyhořelé. Je stylově ze dřeva, útulná a moc nám v ní chutná. Vedeme řeči, vzpomínáme na kamarády a ejhle - my o vlku a on klepe na dveře! Karmej se Silvou kolmo dorazili. Užijeme se však jen chvíli při jednom stolu, Silva se vrací domů na Rakovnicko. V bříšku jako v pokojíčku a tak můžeme vyrazit hledat Dědkův mlýn. Drobátko tápáme, z jedné příkré lesní stráně se skulíme, kola tudy raději vedeme. Po pěšině podél vody ještě lehce dolů a už ho máme. Tedy nejprve jen hospodu stejného jména, samotný mlýn je kousek dál. Pojmenován byl po Martinu Dědkovi. Po nedávné rekonstrukci zde dnes vyrábějí housle. Houpačkovitě dolů-nahoru už podruhé míjíme Suchý mlýn a posléze vjíždíme na silnici. Hned za mostem přes potok vpravo je nepřehlédnutelný betonový bunkr z roku 1937. Byl součástí opevnění takzvané Pražské čáry. Nezbytné kolektivní foto u bunkru - CVAK - a pelášíme dál. Nevyhneme se ani mlaskavému blátíčku. I jeho nástrahy, kdy nevíte "ustelu si tady, neustelu?", hravě překonáme. Prostě jsme všici dobří!
Přestože máme hodně mlýnů za sebou, zdaleka to nejsou všechny, co chceme objet. Ten Kyšický (Šmídův) mlýn je za plotem v upravené zahradě a zvesela mlel taky už v 19 století. V roce 1928 zde vypukl požár, jež zničil prakticky celou usedlost. Přestože tato posléze obnovena, mlít se tady znovu nezačalo. Z mlýna se stal nakonec statek s penzionem. Jedenáctým je mlýn Proškův v Poteplí. Písemné zprávy o něm sahají až do 15. století, s rodem Prošků je spojován od konce století 19-náctého. V současnosti je mlýn využíván taky k rekreačním účelům. Taktéž Roučmídův mlýn je přestavěný. Požárníci si zde vybudovali moderní školící a výcvikové středisko. Mostecký mlýn v Bratronicích je pojmenován podle dnes již nepoužívaného klenutého mostu přes Kačák. Původní vzhled mlýnského stavení zničil požár v šedesátých letech minulého století. Z původního mlýna tak zůstalo jen pojmenování a stavení dnes slouží k rekreaci. Na návsi v Dolním Bezděkově míjíme umělý válcový mlýn a kolem toho posledního patnáctého projíždíme kousek od Unhoště. Je to to Kalivodův mlýn, sedící vlastně na horním toku Černého potoka.
Dá se říci, že máme splněno a můžeme se přes Červený Újezd vrátit. Kolem falešného hradu a zahrady s miniaturním skanzenem. Počíná se pomalu smrákat, i zapneme červené blikačky. Do Zličína k metru dorazíme ještě za šera, do 17 hodiny chybí pár minut.
Hodnotíme dnešní cykloneděli jako parádní a slibujeme si, že obdobný výlet vykonáme někdy v teplém jaru či létě...
Zaznamenala Harmiva
