Cyklozkratky. V sobotu ráno teploměr ukazoval 1,2 st. C a na Smíchově nebylo pro mlhu moc vidět, tak jsem čekal kolik se nás nakonec sejde. Přesto se nás na metru sešlo ještě víc, než jsem předpokládal, celkem 7 Sněhurek a 1 trpaslík a to nám jel ještě v ústrety princ na bílém kole. Celá trasa byla koncipována tak, aby kdykoliv kdo by chtěl mohl cestu zkrátit a dostat se v krátkém čase k domovu, nebo alespoň k metru, nakonec se toto začalo využívat až po absolvování toho nejhezčího. Pohybovali jsme se v malém kruhu a připomínalo to kokořínsko, kde také na malém prostoru lze najít mnoho zajímavostí. Z Butovic jsme vyjeli přes Jinonice k místnímu hřbitovu s kostelíkem, který byl založen v 11 století za vlády krále Vratislava. Odtud jsme se cestičkama dostali na naučnou stezku, která vede po vršcích Prokopského údolí, travnaté plochy jsou ještě pokryté jinovatkou, ale sluníčko již vystrkuje růžky. Místy byl výhled krásný, ale v údolí a hlavně u vody bylo v mlze. Postupně jsme se prokličkovali až k výhledům nad Zlíchovem, kde byl výhled na Vltavu a Prahu, Barrandovský most nám však zůstal ukryt v mlze. Tam nás čekal Vašek, který se mi ohlásil ráno, těsně před srazem. Místo nad Zlíchovem bylo plné cyklo i pěších výletníků, fotografové s foťáky na stativech, čekali na ty správné záběry. My jsme po hřebeni projeli až k Radlickému hřbitovu a odtud sjeli dolů k ulici spojující Radlice se Zlíchovem. Podél Barrandovských skal, se zástávkou u skokanských věží u bývalého plavečáku, jsme pokračovali do Malé Chuchle a odtud stoupáním, které začíná u vily Marie, podél rybníčku v kterém se krásně zrcadlil les až k malé ZOO. Po prohlídce ohrad se zvířátky, pokračujeme do Slivence, kde vybíráme hospůdku pro občerstvení. Nakonec vyhrává restaurace Pyramida, kde jsou přívětivé ceny a navíc nám otevřou bránu na zahrádku a tedy dobře zaparkujeme. Po načerpání sil sjíždíme dolů do Radotína, kde hned u cementárny odbočujeme k lomům a vyšlápneme si poslední dnešní větší kopec do Zadní Kopaniny. Tam se s námi loučí Danuška a Stáňa a tak si s námi po sjezdu do Řeporyj, nevychutnávají cestu Dalejským údolím. Hned na začátku míjíme obvyklou partičku mladíků, hrajících si na vojáky a paj již si vychutnáváme odpočinek na Jardově lavici, která je hezky prohřáta od sluníčka. Nechtělo se nám odtud, ale pokračovali jsme krásným terénem až do Prokopáku. V místě bývalého koupaliště koukáme vzhůru do míst, kde jsme ráno obdivovali pohled do údolí. Projíždíme k jezírku, kde starší manželé s vnukem, či pravnukem, marně volají na svého psa, který je zcela pohlcen honěním kačenky. Chvíli čekáme zda vše dobře dopadne a pak se přesováme do občerstvovny na kraji Prokopáku, kde mají vynikající grilované klobásy a chutný svařák,později se od kolegy dozvídám, že se to tam jmenuje U Žloutenky. Vzhledem k tomu, že je tam stále plno, vypadá to, že je tato jedová chýše velmi oblíbená. Závěrem při dojezdu k Vltavě se přes Barrandovský most přemisťujeme na druhou stranu za sluníčkem, ale již se moc neohřejeme a pomalu se rozjíždíme k domovům. Z okruhu několika km jsme se nevymanili, přesto jsme toho v terénu najeli dost a silnice nám život příliš neznepříjemňovali, zvlněný terén připomínal Kokořínsko. Já jsem na tachometru měl 55km ti co se přibližovali po ose jistě o něco víc, nejvíce asi Vašek, který jel po ose z Hostivaře. Počasí bylo hodné i když ráno a večer velmi chladné, takže jsem si stejně jako Radka uhnal menší virózu, přesto jsem rád, že jsem některým ukázal místa přímo v Praze, kterou jsme po celý den neopustili, která neznali. Tak zase někdy, hezký den všem přeje Milan.