Bloudění Vysočinou - Pacov a okolí na 3 dny
Na poslední říjnový víkend nás Franta Michal pozval do Pacova. Byl to dobrý nápad, neb šlo o víkend prodloužený o státní svátek při pátku. Už ve čtvrteční předvečer se postupně sjíždíme k ubytovně pacovských turistů. Ta má být naší základnou až do neděle včetně. Je nás čtrnáct, pes žádný (černého Barta nechali Michalovi tentokrát doma), ubytovna přívětivá. Samotná kuchyňka sice malá, ale prostor navazující jídelny dostačující - pasujeme na přechodnou stodoláckou klubovnu. Plánujeme a upřesňujeme zítřejší cyklovýlet - bude to do města rekordů a kuriozit, do Pelhřimova. Tož se už těšíme.
Pacov, Pošná, Proseč, Leskovice, Nová Cerekev... Tak začíná náš páteční cyklovýlet. Mrcha slunko se schovává bůhví kde, nebe šedivošedivé. Ale neprší, toť hlavní jest. Absenci slunečního svitu kompenzuje paleta pestrých barev podzimu. Bohatá škála odstínů zelené, hnědé, žluté, zlaté, oranžové i červené... Uchváceni tou krásou hledíme a žasneme, co příroda dokáže. Ostatně jako každý rok v tuto dobu.
V Nové Cerekvi míjíme kostel sv. Tomáše, krátce stavíme u zdejšího židovského hřbitova. Je zavřený, tak alespoň zvenčí prohlížíme nedalekou synagogu.
V Pelhřimově se zdržíme déle. Ať už v útulné hospůdce na náměstí, či při pomalé cykloprojížďce historickým jádrem tohoto velmi pěkného města. Nesmíme minout Museum rekordů a kuriozit. Jen krematorium ne a ne najít... ;-) Nevadí, všichni máme ještě čas.
Pokračujeme na Svépravce, náležitě si užijeme terénní jízdu po turistické zelené a někteří pak horký čaj, kávičku i pivečko u želivského kláštera premonstrátů. Historie tohoto kláštera sahá až do první poloviny 12. století, poslední zásadnější úpravy provedl stavitel Jan Blažek Santini a dal tak klášteru vizáž barokní gotiky. V 50 letech sloužil klášter jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky.
V Červené Řečici skoukneme místní zámek, přestavěný z původně gotického hradu. Objekt, hlavně co se interiéru týče, je však zdevastován, chátrá a chátrá... Velká škoda! Při cestě posbíráme docela šťavnatá jablka a při průjezdu statkem v Samšíně se rozněžníme nad čerstvými telaty. Jsou to v podstatě taková roztomilá kraví minina...
Dobrou večeři v místní pizzerii zapijeme v soukromém pacovském minipivovaru. 12% světlý ležák Pacovský Golem a 12% tmavý ležák Pacovský Černý Rabín chutnají skvěle. Jsou mezi námi ovšem i tací, co nedopustí na 12% pivo borůvkové a o tomto víkendu už nic jiného nepijí... Dobře naladěni, už za totál tmy, dorazíme k naší ubytovně, kde v jídelně ještě nějakou chvíli pobudeme. Nalonec se naše 14-tičlenná skupina rozroste o dva cyklisty - kombinovaně vlakem a kolmo po ose právě dorazili.
A je nás rázem 16, co se chystáme na sobotní cyklovýlet. Tentokrát máme namířeno do Tábora - přes Bedřichov, Velkou Rovnou, Vodice, Oblejovice a skrze Přírodní park Polánka. Tady se už drkotáme terénem až na Drabský vrch (602 m n.m.). Naše kola se zdají stále příliš čistá, proto se vydáme cestou z bláta do louže a z louže do bláta. Promlaskáme se bahnem bez větší úhony všichni, neuvízne nikdo. Na silnici se pak trochu oklepeme a po cyklotrase č. 1174 vplujeme do města Tábor. Jelikož se blíží čas obědu, vykonáme tento stylově v hospodě "Na louži". Není nás málo, co se po obědě přesuneme jen pár kroků do cukrárny v těsném sousedství. A neméně stylově vychutnáváme štrůdl hruškový, jablkový, různé dortíky i linecké kolečko. Samozřejmě zapíjíme výbornými kávičkami. "Povaleči kavárenští" chtělo by se říci. Tak aby se náhodou nestalo pravdou, raději sedáme opět na kola a razíme směr Stříbrné Hutě. Na obzoru spozorujeme stádo srnek. To se dává do pohybu a tak nějak protismyslně zmateně rovnou k našemu hloučku jedoucích cyklistů. Srny přeskakují silnici uprostřed mezi námi a donutí nás tak k rychlému brždění. Jedné srně podklouznou kopýtka a už se na silnici válí. Skluzem po boku a zádech se dostává na druhou stranu. Nic vážného se jí naštěstí nestane, záhy vyskočí a peláší dál. Tuto akční situaci pohotově zachytí svým fotoaparátem Ivka. Vzniká jedinečné akční superfoto...
V Chýnově odbočíme ke známým Chýnovským jeskyním. Jde o první zpřístupněnou jeskyni v Česku (r.1868). V pozdním odpoledni podzimního času se však už nepouští dovnitř, nicméně trochu prozkoumáme nejbližší okolí jeslyně.
Přes Dolní Hořice a Oblejovice sjedeme do Malešína, kde při jednom statku uzříme drobné, zajímavě nakadeřené, bílé slípky. Od majitelky se dozvíme, že jsou to slepice Hedvábničky, chované jen tak pro radost a potěchu oka. Zbývá terén po zelené turistické, přes obec Cetoraz a jsme v Pacově. Večer trávíme na ubytovně mino jiné i vzpomínáním na letošní cyklotoulání cizinou (Korsika, Tibet... ), kolují nádherné fotky z dalekých cest a vedoucí akce Franta nám k tomu všemu krásně hraje na kytaru.
Neděli cíleně nasměrujeme na Kámen, středověký hrad částečně přestavěný na raně barokní zámek. Absolvujeme hezkou prohlídku hradu. Vlastně poslední v letošním roce, tak si pochvalujeme, jak jsme to bezva stihli. Průvodkyně je mladá, ví toho hodně, ale tak trochu s námi jedná jak s malými studentíky.To některé irituje natolik, že plánovanou hradní expozici motorek s lehkým srdcem oželí. Začíná být slunečno polojasno, dokonce vidíme i vlastní stíny!
Zpět do Pacova je to převážně lesním terénem, v závěru dost příkrou strání, kde většina z nás kola raději vede. V naší oblíbené pizzerii na pacovském náměstí si najdeme čas i k malému bilancování. Bloudění Vysočinou na Pacovsku hodnotíme veskrze kladně. Všem se nám tady moc líbilo, přestože tři účastníci zájedu měli patálie se zuby. Vykonán dokonce jeden výjezd na zubní pohotovost! Na kolech jsem ujeli solidních 65, 73 a 15 km. Rádi bychom se do Pacova vrátili výletovat. Tak naviděnou někdy na jaře, v létě!
Zaznamenala Harmiva
