Cyklotrasa 241 - Greenway Jizera
úsek Mnichovo Hradiště - Káraný
V nedělním mokrém ránu jsme se sešli na srazu ve Vysočanech v pěti – Miluška, Ilona, Stáňa s Pavlem a já. Omluvu zaslaly SMSkou Dana a Marie. Do vlaku jsme nastupovali lehce navlhlí, bohužel ve vlaku nebylo zrovna přetopeno, takže na cestu jsme na sebe oblékli kdo co měl.
V Mnichově Hradišti jsme zvolili nejkratší cestu k „241“ po červené, netušili jsme ale, že nás čekají prudce klesající schody k Jizeře, příště raději po modré ! První krátká zastávka byla u barokního šlechtického sídla - zámku v Mnichově Hradišti, druhá u pramene Klokočka, nad kterým dala r.1724 hraběnka Markéta z vděčnosti za uzdravení neduhu člena z rodu Vladštějnů právě tímto pramenem postavit kapli. Vzhledem k mrholení a tedy navlhlosti účastníků akce jsme se dohodli, že až narazíme na nějakou hospodu zajdeme na něco teplého pro zahřátí. Po ujetých 12 km tedy zařazujem první ohřívací pauzu – v příjemné restauraci v Nové vsi u Bakova objednáváme čaj, grog … a výbornou, horkou, hustou bramboračku. Po zahřátí pokračujeme i nadále v mírném dešti po asfaltu, objíždíme Bakov n.J., míjíme zříceninu Zvířetnice, v Debři asfalt měníme za rozbahněnou cestu a začíná slalom mezi šněčími ulitami. Bohužel – ne vždy se podaří se na kluzkém bahnitém terému srocujícím se šnekům vyhnout. V Krnsku podjíždíme železniční viadukt – první velký železobetonový most v českých zemích, který je pozoruhodný velmi nízkým poměrem výstuže k betonu. Je 152 m dlouhým, 27m vysoký, 5 m široký a je z roku 1924. Je to již třetí přemostění Strenického potoka na turnovsko – kralupsko – pražské dráze, první most zde byl vystavěn v roce 1865, byl nahrazen r. 1884 železnou příhradovou konstrukcí z oceli z Vojtěšské hutě z Kladna. Za Krskem nás čekají další kilometry kdy střídáme asfalt a blátivé lesní cesty, nebo úzké pěšiny kdy nás mokré kopřivy a tráva šlehají do nohou. Zařazujeme tedy druhou zahřívací zastávku – v Benátkách nad Jizerou se sháníme po cukrárně, k té nás dovádí místní holčina. Cukrárna mimo centrum, tak trochu schovaná mezi bloky domů, ale pěkná, čistá, mají zde teplo … Další runda čajů , kávy, horké čokolády a k tomu dortík, navlhlé oblečená rozvěsit po židlích … Odjíždíme v suchém a s příjemným teplem v žaludcích. Venku se dělá hezky, na obloze první modro, čím blíže ku Praze, tím víc slunka. Káranské lesy už projíždíme zalité sluncem. Poslední zastávku, tentokrát už se zmrzlinou (po raním grogu zmrzlina ! ) děláme v Lázních Toušeň. Ty vetšinou jen profrčíme po cyklostezce, tentokrát jsme se dohodli, že projedem lázně, které zde fungují od roku 1899 a hlavní procedurou jsou koupele v sirnoželezité slatině z vlastního ložiska u Čelákovic. Lázně tvoří jedna budova, za ní uzavřený park s malou kolonádou ( pod kolonádou byly 3 ping-úpongové stoly ). Plán, jak se posadíme do cukrárny a s výhledem na kolonádu si vychutnáme kávičku tedy padá, občerstvujeme se na dvorku sousedící restaurace. Do Prahy už nám zbývá jen pár kilometrů, společně ještě jedeme po tubusu metra z Černého Mostu na Rajskou zahradu a zde se už loučíme.
Po dojezdu do Hloubětína mám najeto 87 km
Iva