Novoroční Říp
Opět hurááá na Říp...
Letošní novoroční ráno 1.1.11 začalo parádně - nádherně jiskřilo, kontrast běloucího sněhu a modré oblohy byl úžasný. Na obzoru se vyhouplo slunko, žhavý kotouč a věčný životabudič. Jeho skvělou světelnou energii tolik potřebujeme - jedeme totiž na kolech uvítat Nový rok. A kde lépe než tradičně na ryze české hoře, magickém to vrchu Říp... Z Hoštic, kde jsme se důstojně, ale i vesele rozloučili s rokem starým, směřujeme na Mělník. V deset si totiž chceme připít s Ottis týmem silničářů a ostatními cyklisty na šťastný a vydařený nový rok.
Jsme tři a dobrou náladu nám nezkazí ani první defekt nového roku - kolem deváté Míša píchne přední kolo. Hlavní mechanik František se činí a duše je brzy vyměněna za novou, celistvou. Usuzuji, že je čas na sluneční brýle a taky měním. Tím přivábím v poměrně krátkém čase mraky a do této doby široširé blankytno je nahrazeno kolísavým polojasnem.
Projíždíme právě pod mělnickým zámkem, když hodiny bijí deset. A za okamžik se již zdravíme s přítomnými cyklisty a za další okamžik si bublinkami připíjíme na "šťastný a úspěšný". Jsou tu i tací, co nechali své bicykly doma a přivezli se autem. Náčelník cykloklubu Mike mezi nimi. Ještě startovní foto a jedééém! Náčelníkovo auto nás pomalu předjíždí, pro jeho posádku se stáváme vděčným fotoobjektem. I připadáme si jako Star při velkých mezinárodních závodech :-).
Nejprve jako malinká bábovička se na obzoru rýsuje cílový Říp, postupně však roste a nabývá majestátných obrysů dokonalé
hory. A ta jako by nás magneticky přitahovala... Netrvá dlouho a jsme u vrcholové rotundy sv. Jiří. Chvíli pobudeme, kolektivní foto vytvoříme, třikrát pravostranně rotundu oběhneme. To aby štěstí drželo se nás :-) Při sestupu dolů potkáváme pana Nešpora, žijící legendu nejenom novoročních výstupů na Říp. A dostáváme slavné nešporovské zápalky na rok 2011, s nezbytným obrázkem Řípu na jedné a rotundy sv. Jiří na straně druhé. Zpáteční cestu volí František přes Vražkov a po "staré teplické". To kvůli mně, abych nejkratší cestou stihla návrat domů na Prahu 8 ještě za světla. Silnice většinou dobře sjízdná, kluzkých úseků, kdy třeba jet opatrně a tudíž pomaleji, je méně. Asi 10 - 12 kiláčků před Prahou se s Míšou a Františkem loučím - odbočují vpravo na Hoštice. Za chvilenku budu taky doma, říkám si a netuším, že mě čeká nehorší úsek dnešního novoročního cykloputování.
Silnice "608" se otevírá do volného prostranství, fouká poněkud silnější boční vítr, začíná sněžit. Moje strana silnice je místy solidně zaváta sněhem. I těch pár aut, co se zde mihnou, jede pomalu a obtížně. Mně to místy nejede skoro vůbec. Seskakuji a jdu pěšky, kolo ve sněhu tlačím... Tak kilák a něco? Silnice v Praze je už opět čistá, ale já toho mám tak akorát dost... Cítím fyzickou únavu z těch celkových cca 94 novoročních kilometrů. Zároveň však i fajn pocit, že jsem neporušila tradici. Že i za letošní na sníh bohaté zimy pozdravila a pohladila Říp.
Zaznamenala Harmiva
