Předvánoční procházka Prahou s Jardou Jelínkem
Prosinec, čas adventu, neděle bronzová. Prosinec pátého, co chodí majestátný Mikuláš s okřídleným andělem a rozverným čertem. Prosinec, kdy nedočkavě čekáme na PpP s JJ - na tradiční Předvánoční procházku Prahou s Jardou Jelínkem.
Sraz je Jardou určen ve stanici I.P.Pavlova metra C o první prosincové neděli. Pro tentokrát bez kol pomalu se trousí cyklisté ze Stodoly, klubu Mike či spolku HaHy, dokonce i organizovaní turisté mělničtí a z KČT Neratovice. Nechybí ani sotva měsíční mimino v kočárku. Prostě přiznivců Jardy Jelínka se na kvalitní akci sešlo na čtyry desítky.
Pár opozdilců nás doběhne v ulici Na Bojišti, kde Jarda před budovou Dopravních podniků zahajuje první delší výklad. Mnozí z nás jsme na podobné prosincové procházce už po několikáté, dobře si pamatujeme, jak precizní byl vždy Jardův přednes a těšíme se. Ani letos tomu není jinak. Laťka naopak zdá se vyšší, je-li to vůbec možné. Seriosně odborný, přitom ale poutavý výklad je kořeněn o pikantérie, které tak lahodí uchu lidskému a kterými Jaroušek rozhodně nešetří. Hned několik se jich dovídáme v blízkosti hospody U kalicha, pod okny rohového domu, kde relativně nedávno sídlila ortopedie fakultní nemocnice.
Vzápětí vklouzneme za Jardou do Kateřinské zahrady, v podstatě do areálu psychiatrické léčebny. Dominantou zahrady je kostel sv. Kateřiny - založil a Kateřině zasvětil český král a římský císař Karel IV. Vyjádřil tak díky za své zachránění na bitevním poli. Z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž v průčelí, dnešní podoba kostela je barokní.
Hned naproti Kateřinské zahradě, v ulici Ke Karlovu se zastavíme u Michnova letohrádku, zvaného též Vila Amerika - ve 20 letech 19.století zde totiž byla zřízena zahradní restaurace Amerika. Až od druhé světové války zde sídlí Muzeum Antonína Dvořáka.
Kateřinská a posléze Viničná ulice nás zavede ke kostelu sv. Apolináře, založeného koncem 14. století též císařem Karlem IV. V blízkosti kostela se nacházela pražská porodnice. Nebyla zcela vyhovující a proto v 60. letech 19. století byly započaty stavební práce na porodnici nové. Tuto originální budovu nemůžeme přehlédnou a jen tak ledabyle minout. Gynekologicko-porodnická klinika fakultní nemocnice, nebo-li Zemská porodnice u Apolináře byla postavena v romantickém novogotickém styĺu, z červených režných ostře pálených cihel bez omítnutí. Pokoje pacientek situovány na sluneční jih, zdravotnické a hospodářské zázemí pak na sever. Jak důmyslné od stavitele Josefa Hlávky již tehdy před 140 lety! Je nám dovoleno nahlédnout i do vestibulu porodnice a obdivovat tuto jedinečnou architekturu z předminulého století. Někteří z naší nedělně turistické skupinky hrdě hlásí, že zde přišli na svět. A některé z žen se nechají slyšet, že zde dokonce rodily své potomky :-)
Následuje zastávka na Karlově, kde prostory kláštera augustiniánů obývá od roku 1965 Muzeum Policie ČR. V bezprostředním sousedství se rozpíná kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého s uchvatným pohledem na Vyšehrad, Pankrác a Nusle.
Od kostela se přesuneme do zrekonstruované a letos v září slavnostně otevřené zahrady, jež zove se Ztracenka. Okouzleně hledíme na zasněžený terasovitý parčík, ležící v horní části Albertovských svahů, v podstatě pod klášterem Karlov. Během svých studií mnozí z nás před lety často brázdili Albertov a jeho známé i těžko spočítatelné schody do nebe... A vůbec netušili, že tak blízko blizoučko po patřičné úpravě by se mohl rýsovat tak půvabný kout.
PpP v duchu Jelínkovském pokračuje. A to podchody pod severo jižní magistrálou a následně ulicemi Lublaňskou a Wenzigovou. Přeběhneme Bělohradskou třídu a jsme rázem v ulici U Zvonařky. Zajímavé vyprávění provoněno jest vyhlášenou pražskou šunčičkou a dalšími uzenářskými delikatésami... Neb koncem 19.století zde začali manželé Chmelovi úspěšně podnikat ve výrobě zboží uzenářského. Věhlas kvalitních uzenin určitou dobu zachován i po znárodnění v roce 1950. Stárnoucí technologie posléze však vedla roku 1983 k zastavení provozu. Ach jó. Po demoličních pracech na místě bývalých provozů vyrostly rozsáhlé bytové objekty s dalekým výhledem přes Nuselské údolí. Součástí komplexu je i pětihvězdičkový hotel La Palais Prague. A na přilehlých terasách v dobách svého mládí nejedny botky junák Jelínek protančil...
V ulici Jana Masaryka míjíme restauraci Zvonařka a vilu Osvěta, kde v září roku 1886 našemu prvnímu presidentu T.G. Masarykovi narodil se syn Jan Masaryk.
Ulicemi Americkou, Koperníkovou a U Havlíčkových sadů se dostáváme k Grébrovce. Jsou to v podstatě Havlíčkovy sady, kde průmyslník Moritz Gröbe nechal v sedmdesátých letech 19. století postavit zahradní pavilon. Ten jako stavba sezonního charakteru se svými hernami, střelnicí a kuželníkem sloužil jako areál odpočinku. Z Grébovky se pokocháme úžasnými výhledy na Nusle a Michli a taktéž zde spácháme kolektivní foto.
Praha po celý den zahalena do bělavě mrazivého hábitu, je několik stupňu pod nulou. Na Mělníku i v Kralupech po ránu do mínus dvacet moc nechybělo. Zahříváme se vnitřně teplými nápoji z termosek i ostřejšími z lahviček různých tvarů a velikostí. Mnohým na čerstvém povětří docela vytrávilo. Však se blíží druhá hodina odpolední a s ní nejvyšší čas na pozdní oběd. Přesun z Grébovky ulicí Rybalkovou netrvá dlouho a už zabíráme místečka ve vyhřáté a útulné hospůdce Na Kozačce. Prostoru se dostává Staropramenu, svařákům, čajům s rumem i bez, gulášku, svíčkové, vepřové pečení se zelím, bramboráčkům, smaženým sýrům s tatarkou či plněné kuřecí kapse a španělskému ptáčku...
S dobrým pocitem, že "v bříšku jako v pokojíčku", míříme Francouzskou třídou na náměstí Míru. Cestou potkáváme několik rozpustilých čertů, sem tam Mikuláše s andělem. Před kostelem sv. Ludmily probíhají vánoční trhy, ježíškovská atmosféra sílí a houstne. Také uvnitř kostela je svátečně.
Chvíle loučení, přání klidných vánoc, veselého Silvestra a šťastného nového roku. A taky abychom v plném zdraví v hojném počtu potkali se na příští PpP s JJ...
Zaznamenala Harmiva
