Do Berouna na medvědy
U metra na Zličíně se v neděli o deváté scházíme na kolech čtyři. Nezdá se, že by vedoucímu výpravy Zdeňkovi nějak zvlášť vadila převaha ženského elementu a tak můžeme bryskně vyrazit. Směr máme dobrý - po cyklostezce přes Sobín kolem hostivických rybníků na Hájek u Červeného Újezdu. Jen co se vymotáme z civilizace, vychutnáváme bývalou poutní cestu, udusanou polňačku lemovanou půvabnými kapličkami. Původně jich bylo 20 při cestě z Prahy do Hájku, postaveny na náklady různých mecenášů (léta 1720-1724) sloužily jako poutní místa k zastavení a modlitbám. Průměrně bývalo poutníků na 60 tisíc a hájecká Loreta kláštera Františkánů se záhy stala oblíbeným poutním místem. Ani my klášter nemineme a malou chvilenku se zdržíme.
Z Červeného Újezdu pak ujíždíme dle plánu na Svárov, Podkozí, Rejnov. Dílem po okresních silničkách, ale často i úžasným terénem, kdy fantastické barvy podzimu se překřikují, která bude mít navrch. Blíží se jedenáctá a s ní čas zastavení v Rejnově, v lesní malé hospůdce s velkým a silným komínem. Bezva zastavení na jedno pivko orosené...
Po můstku snadno překonáme potok Kačák (správně v mapách značen jako Loděnice) a pelášíme na Nenačovice a CHrustenice.
Brzy se napojíme na turistickou modrou. Ta nás dovede barevným lesem nad obec Lhotka u Berouna a ještě výš až do 462 metrů n.m. Zde se nachází poměrně mladá rozhledna. Její výstavba začala v roce 2005 českou společností T-Mobile, slavnostní otevření pak proběhlo v květnu 2007. Kolem rozhledny je dřěvěný plot a vrata uzamčena dvěma masivními vysacími zámky. Strefili jsme se přesně do polední pauzy. Co teď? Chceme se přece pořádně rozhlédnout z ochozu rozhledny ve výšce 30 metrů. Káťa si všimne telefonního čísla na ceduli vrat a pohotově volá... Ozve se sám pan starosta a poradí nám, abychom přelezli plot, jsme-li prý mladší ročník. Anebo odšoupli jedno uvolněné prkno a protáhli se vzniklou dírou v plotě. Volíme druhou variantu - nacházíme uvolněné prkno, zastrčíme břicha a už jsme uvnitř. Monča, Káťa i Harmiva sice tak tak o prsa, ale s vůdcem Zdeňkem úspěšně překonává překážku celá skupinka. Taktéž točité schodiště a netrvá dlouho a už se kocháme. Nááádhera! Viditelnost opravdu ostrá jak břitva, vidíme Prahu, vidíme Kladno, samozřejmě blízký Beroun, Český kras, vesničky rozházené v paletě barev nekonečných křivoklátských lesů... A na obzoru tu všechnu krásu světa stráží majestátné kopce - České středohoří s dominantní Milešovkou a na straně druhé pohoří Brd.
Silniční sjezd od rozhledny do obce Vráž náležitě vychutnáme, abychom opět stoupali po žluté až do sedla pod vrcholem Herinky (440 m n.m.). Zde U dubu si prohlédneme kamenný obelisk, připomínající podobou slunce a chytneme se známé turistické červené. Je to Cesta Vojtěch Náprstka, která nás bezchybně dovede až do Berouna.
Projedeme skrz pěkně upravené historické centrum města a vyšlápneme si na Městskou horu. Zde se vyšplháme na dnes v pořadí druhou rozhlednu, abychom se ujistili, že viditelnost stále perfektní. A je tu hlavní cíl našeho výletu - tři mohutní medvědi Kuba, Matěj a Vojta. V medvědáriu pod rozhlednou právě chroupou kedlubnu gigant a možná vzpomínají, jak coby malá medvíďata hrála ve slavném Večerníčku Václava Chaloupka.
Blíží se čas návratu. Ten realizujeme podél Berounky k lomu Alcazar a podél potoka Kačák do obce Hostím. Naše břišní útroby se hlásí o své a tak velmi příjemně a velmi chutně pauzírujeme ve vyzkoušené nekuřácké hospůdce U Krobiána.
Zbývá profrčet Sv. Janem pod Skalou, přes Loděnice do Nenačovic a do Chýně.
Zvažujeme, zda na závěr úspěšného výletu si připijeme ve zdejším Pivovarském dvoru nebo v útulné cyklistické hospůdce v Sobíně. Vítězí opět druhá varianta a tak již za soumraku si přiťuknou Svijany, fernet a griotka :-)
Natočeno je 77 kiláčků, když vedoucí výpravy opustí před vchodem do zličínského metra dívčí trio. S příslibem, že i příště nás vezme na podobně skvělou vyjížďku. Tak se těšme! :-)
Zaznamenala Harmiva
