Vše bylo podle plánu našeho vůdce výpravy Oty. Odjezd v 9:30 od smíchovského nádraží. Autobus byl plný běžkařů a běžek. Cena za jízdu do Řitky jen 10 Kč, pro ty co měli průkazku, nebo platnou jízdenku za 26 Kč. Vystoupili jsme na dálnici a po žluté turistické vystoupali na brdské Hřebeny. Po červené jsme dorazili na Skalku. Tam jsme se posilnili jednak zásobami, a jednak alkoholem - svařák, rum, grog podle chuti každého u nás. Další občerstvovna, která byla v plánu byla hospůdka Na Rovince. Bylo tam však plno, jako by všichni brdští běžkaři jezdili do Brd jen pít. Tož moc nám to nevadilo, přece jen to je jen kousek od Skalky a hurá na Stožec. Stožec je prostě ten správný turstický cíl. Nakonec jsme tam dorazili jen 2. Já a Karmej. Silva podlehla volání svých rakovnických povinností a jela naprosto sama samotinká do Řevnic na vlak. Nevěděl jsem o tom, ale tušil jsem to, a když jsem se nemohl nikoho na Stožci dočkat sjel jsem po cyklotrase dolů na asfaltku. Ta asfaltka dole je v zimě vždy perfektní, protože ji lesáci nepluží a stopu tam vždycky někdo vyjede. Na tý asfaltce jsme se setkali s Karlem. Cíl byl jasný a sice hospůdka v Halounech. Když jsem stoupal do krutých serpentýn, zjevil se nade mnou orosený půllitr - pivní fata morgána. Pak sjezdík 3 km a Halouny jsou zde. Otin s Maruškou už tam seděli, Karel taky. Otin s Maruškou totiž Stožec vypustili, dorazili sem do Haloun hned od obrázku. V hospůdce mají výborný matesy. Bylo tam plno, většinou samá běžkařská mládež. Když se začlo stmívat vydali jsme se cestu do Řevnic. Stopu nám vyjeli asi ti před námi opustili hospodu. Na lyžích jsme dorazili až na nádraží. Když Ota viděl, že je na nástupišti vlak, schválně zpomalil, aby vlak ujel. V hotelu proti nádraží, jsme u piva a panáků čekali na dlaší vlak. Mezi tím nám ještě jeden ujel :-)) V hospodě bylo veselo, Otin byl nejen dobrý vůdce, ale i zábavný společník.